Termín konání akce 26. a 27. září.

Dohodli jsme se, že program, který se letos na jaře neuskutečnil, uskutečníme na podzim.

Předpokladem k tomu, abychom k semináři mohli využít kinosál, bylo uspořádání přednášky pro veřejnost. Při žádosti o rezervaci kinosálu jsme uvedli dva termíny pro rezervaci. Termín 26. a 27. září nám byl hvězdárnou přidělen. Nebyl to vhodný termín, protože po víkendu následoval svátek. Prodloužený víkend sváděl k jinému využití.

Při plánování akce jsme z důvodu koronavirové nejistoty postupovali obezřetně a volili pro stravování restaurace, které mají zahrádky. Do poslední chvíle jsme čekali, zda hvězdárna z důvodu karanténních opatření přednášku nezruší. V takovém případě bychom akci zrušili.

Z důvodu měnící se situace ohledně karanténních opatření jsme hromadně pozvánky neposílali. Pozvání na akci jsme nepublikovali ve sdělovacích prostředcích ani nepřipomínali v Konferenci Astronomické společnosti v Hradci Králové.

Někteří z častějších účastníků akce se předem omluvili. Někoho odradila navíc předpověď počasí, která slibovala trvalý a plynulý déšť. Karanténní opatření způsobilo nízkou účast i nepřímo (někteří si karanténu sami udělili).

Účast na akci byla historicky nejnižší.

Sobotní program

Sraz byl v 9:00 hod na parkovišti na Orlickém nábřeží v Hradci Králové.

Již jsme zde něktolikrát setkali, jsou zde sluneční hodiny, přijatelná cena za parkování a přitom blízko do centra.

Při procházce starým městem jsme se kromě prohlídky slunečních hodin měli seznámit s prvky zdejší architektury.

V místě setkání jsme se sešli tři, všichni z pracovní skupiny Sluneční hodiny ASHK.

Trasu procházky jsme absolvovali autem. Místo slov průvodce si mimohradečtí přečetli tištěný text.

Hodiny, které vznikly v letošním roce jsme viděli nejprve z ulice Komenského (vnitřní městský okruh), pak přímo ze dvora domu na Velkém náměstí 18/28. Miloš vzpomínal, že žadatel o zhotovení hodin se obával, zda budou hodiny dole ze dvora čitelné. Miloš ho ujistil, že má vyšší požadavek, aby hodiny byly čitelné od zastávky na Komenského ulici.

Protože vytrvale a silně pršelo, zašli jsme na kávu. Pak jsme se zastavili u hodin na Malém náměstí. Při poslední vycházce za hodinami na jaře 2017 zde hodiny chyběly z důvodu opravy.

Před budovou někdejší radnice Miloš upozornil na model města z období kolem roku 1866 (město ještě obklíčené hradbami). Při dešivém počasí jsme si ho příliš neprohlíželi.

Další zastávkou byly hodiny v budově rezidence Šatlava.

V restaurací Sport-café jsme měli rezervaci na zahrádce. Doporučili nám ale, abychom šli do budovy do patra. Bylo to útulné a hlavně vyhřáté prostředí.

Miloš byl před setkáním ověřit stav hodin ve dvoře gymnázia Boženy Němcové. Našel jen zarostlou louku. Pomocí špachtle hledal hodinové značky a kalendářní stupnici. Podařilo se mu najít jednu ze značek.

Byli jsme vybaveni pomůckami pro archeologickou práci - nalezení analematických hodin, včetně vzdáleností mezi značkami a výtiskem horní části číselníku v měřítku 1 : 1. Vytrvalý déšť nás ale od hledání hodin odradil.

Po obědě jsme se zastavili v hostelu Academic, aby se jeden z účastníků ubytoval. Pak jsme se jeli podívat na hodiny v Libišanech.

Poblíž Ždánického dvora je umístěn pomník pozemkové reformy. Možná o jeho existenci mnoho pardubických patriotů ani netuší. Připomněli jsme si, že tato reforma již za 1. republiky přinesla změnu vlastnických práv k půdě s cílem rozdělit velké soukromé pozemkové vlastnictví.

Následovala krátká návštěva v Čeperce. Celá pětice hodin byla na svém místě.

Na hvězdárně nás čekal další člen naší pracovní skupiny. Čas od 15:30 do 17:00 hod. jsme měli rezervován pro vzájemnou výměnu informací. Vraťa nás vzdělával. Ukazoval nám, jak vypadají a fungují málo běžné typy slunečních hodin. Miloš informoval o průběhu a výsledcích "návratu" slunečních hodin na budovu radnice v Olomouci.

Následovala přednáška pro veřejnost Zajímavá provedení slunečních hodin Roberta Adzemy. Nejprve Miloš seznámil přítomné s jeho slunečními hodinami u nás v Lemberku - viz katalog slunečních hodin. Pak dostal slovo Vraťa a věnoval se Adzemovým hodinám ve světě.

Na ukázku některé z jeho hodin.

Na přednášku přišel jeden z těch, který je v současné době pro sluneční hodiny zapálen. Uvidíme, zda mu to vydrží.

Po přednášce jsme se přesunuli do restaurace U Kohouta, kde jsme pokračovali v debatě o slunečních hodinách. Dohodli jsme se, že další výlet na jaře by mohl směřovat na Znojemsko.

Nedělní program

Start nedělního výletu byl v 8:00 hod před hotelem Academic.

Organizátor měl připravené plakátky na auto, aby se v koloně vozidel auta s účastníky od ostatních odlišila. Nebylo to však potřeba. Účastníci výletu byli jen čtyři a jeli jsme jedním autem.

Miloš jako cíl zadal do GPS souřadnice druhých hodin na trase a tím způsobil, že jsme hodiny ve Vysokém Chvojně vynechali. Vracet jsme se nechtěli.

Před gymnáziem v Holicích na nás čekaly "vodorovné" zemní hodiny s kolmým ukazatelem. Navázali jsme na sobotní diskuzi na hvězdárně, že alespoň některé hodiny by si zasloužily vysvětlení nebo návod pro uživatele. Tyhle hodiny spadaly právě do oné kategorie. Na svislé tyčce jsou upevněny hned kuličky dvě.
Zda ta spodní je nodem, jsme si chtěli ověřit, nejprve uplatněním goniometrie, pak při jejich činnosti. Slunce totiž na chvíli vykouklo ze zamračené oblohy. Bohužel se zjistilo, že v tomto čase a kalendářním období jsou hodiny zastíněny okolními stromy.

V Ostřetíně jsme přijeli ke kostelu těsně po mši. Díky tomu nám bylo nabídnuto podívat se do interiéru kostela. Nesměli jsme však v kostele fotit. Zaujala nás zde dvě okna s vitrážemi.

Pak jsme se zajeli podívat na hodiny v Horním Jelení.

V Zámrsku jsme zaparkovali před zámkem a za hodinami jsme chodili pěšky.

Protože jsme neměli povolený přístup k hodinám, tak jsme je fotili z cesty kolem zámku.

Nemohli jsme vynechat procházku po zámeckém parku. Nachází se zde osm památkově chráněných stromů. Nejvíce nás zaujala šestikmenná lípa, která roste uprostřed parku a dosahuje výšky přes 20 m.

Dalším naším cílem byly hodiny v dostihovém centru. Před ním "běží" socha dostihového koně Peruána, který slavil na pardubické dráze hattrick v letech 1998 až 2000, vždy v sedle s žokejem Zdeňkem Matysíkem.

Přístup k hodinám v centru jsme neměli předem dohodnutý, ale nakonec to vyšlo. Zjistili jsme nestálost barev a zhoršenou čitelnost číselníku.

Ještě jsme zašli k hodinám, které jsou na vnější fasádě jiného domu.

Po příjezdu do Chocně jsme se nejprve osvěžili kávou. Pak jsme obešli čtvery hodiny. Jako první jsme viděli hodiny na děkanství.

Opět se fotíme.

Kdybychom předem nevěděli, že další hodiny jsou na adrese Mistra Choceňského 230, tak bychom je tam nenašli. Jsou nyní skoro celé zarostlé.

Navštívili jsme pak hodiny na Orlickém nábřeží. Původně v plánu nebyly, ale nahradili jsme si tak vypuštění 1. hodin.

Na zámku byly hodiny zaplachtované. (Stejně by ale netikaly.)

Pak jsme šli na oběd do zdejší restaurace hotelu Peliny. Z Chocně jsme zajeli do Vysokého Mýta.

Hodiny na náměstí Přemysla Otakara jsou dokladem zbytečně vynaloženého úsilí a zbytečně spotřebovaného materiálu. Byly snahy najít někoho, kdo by "hodiny" zprovoznil. Všichni jsme od toho "dali ruce pryč".

Prohlédli jsme si putovní výstavu o jejíž existenci jsme předem nevěděli. Pak jsme se vydali na cestu do Hradce Králové.