Rakouští a němečtí příznivci slunečních hodin organizovali v termínu 30. 5. až 2. 6. 2019 společné setkání v německém Passau.

Na akci nás upozornil jeden z členů naší skupiny, který je rovněž členem rakouského spolku.

Protože místo konání akce není daleko od hranic ČR, napadlo nás této akce se zúčastnit. Miloš zajistil rezervaci ubytování, sobotní program byl podřízen akci rakouského spolku. V neděli jsme rozjížděli do svých domovů a snažili se navštívit alespoň některé hodiny při cestě.

Zahraniční kolegové mají zavedena jiná organizační pravidla než my. Pořádají akci jako třídenní.
Prezence probíhala ve čtvrtek večer. Večer proběhl první společný program. Vystoupil zde například kolega z Rumunska Dan-George Uza a upozornil na katalogizaci rumunských slunečních hodin.

V pátek dopoledne účastníci setkání poznávali město a jeho sluneční hodiny. Odpoledne se uskutečnil seminář.

Na sobotu byl plánován výlet za hodinami.

Organizátorům jsme sdělili náš zájem zúčastnit se sobotního výletu. O účast na večeři, která byla mimo Pasov, jsme zájem neměli. Proto jsme jejich původní návrh jet s nimi v autobusu, museli odmítnout.

Nakonec se naše účast snížila na šest osob. Autobusy sledovala dvě auta s českou poznávací značkou. Řídili je "nejmladší členové" naší skupiny.

Náš program

V pátek jsme se sjeli ve Vimperku. Ubytovali jsme se v hotelu Terasa.

Po dlouhém sezení v autě jsme se šli projít do centra města.

Díky mobilnímu spojení jsme se dohodli s dalšími účastníky, kde společně posedíme. Zvolil jsme místní "Šumavský pivovar".

Sobotní program

Do Pasova je to cca 80 km. Odjížděli jsme kolem půl sedmé. Nevěděli jsme, zda někde nebudeme bloudit.

Po příjezdu k hotelu jsme spatřili osoby s cedulkami na klopě. Šli jsme mezi ně a hledali organizátora, který by nám sdělil detaily.

Jedinou instrukcí bylo sledovat dva autobusy s účastníky. Hned za prvním semaforem se nám autobusy ztratily. Naštěstí jsme znali přibližné umístění zastávky u prvních hodin.

První hodiny byly v Aldersbach(u), na věži klášterního kostela.

Po návratu domů jsme hodiny vložili do katalogu jako záznam s evidenčním číslem DE BA 110.

Zpravidla mají zahraniční kolegové dva programy - jeden pro příznivce slunečních hodin a druhý pro doprovod (rodinné příslušníky). Tentokrát byl program společný. Bohužel (pro nás), pan Reinhart Sitter, který připravoval sobotní výlet, měl vřelý vztah ke kostelům. Nebyli jsme schopni jeho zanícení docenit. Povídal o kostelech a klášterech poutavě a jistě i zasvěceně (soudím dle reakcí těch, kteří mu rozuměli).

Další hodiny, které uvádíme v katalogu pod ev. č. DE BA 111 jsou na východním traktu kláštera rovněž v Aldersbachu. Bohužel jim chybí ukazatel.

Přesunuli jsme se do Niederalteich. V místním klášteře nás čekaly dvoje hodiny se zajímavými číselníky. Do katalogu jsme je vložili pod evidenčními čísly DE BA 113/1 a DE BA 113/2.
Na obojích hodinách jsou namísto hodinových čar poloviny analem, které se vzájemně doplňují.

Formou barevných polí je na levých vyznačen pravý místní čas a na pravých čas od západu Slunce - bohužel bez číselného označení.

Ve spodní stuze jsou číslice odpovídající období platnosti letního času, v horní stuze je stupnice platná pro období, kdy letní čas neplatí.
Sedm kalendářních čar (kromě rovnodennostní čáry - přímky) má tvar hyperbol. Odpovídají vstupu do příslušného zvířetníkového znamení.

Přestože Miloš cizí jazyky neovládá, je v družném rozhovoru (či monologu?).

Zaujala nás dvojice účastnic, respektive brož na krku Katrin Lindnerové. Jedná se o přenosné sluneční hodiny.

Oběd byl zajištěn v restauraci "Gasthof zur Post" ve Winzeru.

Byli jsme zváni ke stolu k ostatním, ale tam bychom se všichni nevešli. Raději jsme si sedli společně s paní Zuzanou, která němčinu ovládá. Díky ní jsme se dozvěděli, jaká je nabídka jídel.

Někdo vydal pokyn, že se máme jít podívat na další hodiny. Když jsme k nim došli, Jindra řekl: "a kvůli tomuhle jsme sem šli?"

Miloš dlouho čekal na okamžik, kdy pozná pana Heinricha Stockera a nechá si podepsat výtisk jeho knihy. Miloš si text stáhl z webových stránek.

Skupina zahraničních účastníků bedlivě čte náš plakátek za zadním sklem automobilu. Měl skvělý design, ale byla tam chyba v názvu města Passau.

Následoval přejezd do zámku Ortenburg. Byl to soukromý zámek, na který jsme měli díky organizátorům volný vstup. I zde jsme vyfotografovali sluneční hodiny (v našem katalogu jsou uvedeny pod ev. č. DE BA 107).

Zde vzniklo společné foto, na kterém je 91 účastníků výletu.

Kromě společného foto všech účastníků zde vznikly i další snímky skupinek.
Na prvním snímku je zleva Michael Hromek, paní Zuzana, Ludvík, Vraťa, Miloš a na zemi jako obvykle leží Jindra.
Kdo sedí mezi českými účastníky na dalším snímku, bohužel nevím.
Na třetím snímku je vlevo spoluorganizátor akce Peter Lindner.
Na čtvrtém snímku je vlevo paní Monika Lübker, vedoucí skupiny SH v rámci DGC.

Mohli jsme si prohlédnout vystavované sbírky - exponáty zámku.

Po přesunu do Neuburg am Inn vznikl "informační šum". Jeden autobus odjel, druhý měl jet pro účastníky pěšího dvou kilometrového výletu. Po silnici to bylo však cca 17 km, které by autobus musel jet tam a zpět.
Protože Miloš nevěděl, jak dále postupovat, šli se zeptat řidiče autobusu. Ten na dotaz v angličtině odpověděl, že anglicky příliš neumí. Pak se česky optal: "a nejste vy z jednoho z těch aut s českou SPZ, které nás sledují?" Pak nám řekl, že on jako řidič o plánovaném průběhu akce neví víc, než my.

Miloš tedy popojel na parkoviště u zámku a šel mezi ostatní.

Na nádvoří zámku byly poslední hodiny výletu, které máme v katalogu pod ev. č. DE BA 108.

Druhé na restauraci hotelu DE BA 109, snad ani nebylo možno nazvat hodinami. Jak řekla paní Zuzana, to nejsou gnómonicky chybné hodiny, ale dekorace.

Protože Miloše sofistikovaná Fabia "přestala poslouchat", byl z toho nervózní a neměl chuť na další pokračování.

Nakonec i zahraniční účastníci ztratili chuť dál pokračovat a jít přes most do sousedního státu. Nelze se ničemu divit, protože se začal rozlévat alkohol. Jednalo se zřejmě o nějaký bylinkový likér, protože na snímku Reinhart Sitter ukazuje, o jakou bylinku se jedná.

Když jsme zjistili, že oficiální program skončil, šli jsme se rozloučit. Pak již směřujeme k autům a vracíme se do místa ubytování ve Vimperku.

Nedělní program

Na neděli jsme neměli plánovaný společný program. Vraťa s Ludvou se zajímali, jaký program zvolí Miloš. Ten zvolil nejprve navštěvu zdejšího zámku a pak za hodinami.
Zámek ve Vimperku byl v rekonstrukci a bude otevřen jen o prázdninách (červenec, srpen).

Pro záznam v katalogu jsme chtěli ověřit, zda sluneční hodiny na zámku v Bohumilicích jsou, či nikoliv. Po příjezdu na zámek jsme se dozvěděli, že zde již kolegové (Vraťa s Ludvou) existenci slunečních hodin ověřovali. Dle sdělení místních zde sluneční hodiny snad nikdy nebyly.

MN