Sešli jsme se v sobotu 30. 9. v 9:00 SELČ ve Šternberku na Horním náměstí u slunečních hodin OC 14.

Pak jsme přejeli ke slunečním hodinám OC 33 na Jívavské ulici.

Naše řady možná rozšířil další příznivec slunečních hodin. Je třeba jej do problematiky zasvětit.
Jirka připomenul svůj záměr při dalším setkání vystoupit s přednáškou "Co jste mne naučili". Když s námi začal jezdit, moc toho o slunečních hodinách nevěděl. Myslím, že takový pohled na problematiku slunečních hodin a seznamování s nimi může být pro nás zkušené velmi zajímavý.

Bodem číslo 1. byla pro nás návštěva muzea - Expozice času. Protože muzeum otvíralo až v 10:00 hod, museli jsme počkat až otevřou.

Expozice umožňovala různé pohledy či zamyšlení nad fenoménem "čas", například:

• čas a umění
• čas a hudba
• čas a medicína
• čas a móda
• čas a obuv
• čas a technika

Byly zde kalendáře z různých období a z různých světových stran. Byly zde k vidění historické měřiče času. (Pozor, Jindra není exponát, ale je návštěvník, člen naší skupiny).

Byly vystaveny různé typy časoměrných přístrojů.

Byly zde vysvětleny základní principy mechanického strojku hodin a jeho vývoj - zdokonalování. Lze vidět maketu nultého poledníku, různé typy a tvary kyvadel. Na dotykových obrazovkách bylo možno prohlížet názorná vysvětlující videa. Byly zde i audioukázky vyzvánění různých zvonů ve světě a různé zvonkohry. U expozice "Jak probíhalo poznávání vesmíru a rozvoj kosmonautiky s časem" měli návštěvníci možnost ze sebe udělat kosmonauta. Miloš toho využil.

Mohli jsme vidět, jak vypadalo vybavení hodináře v někdejší době. Žasli jsme nad tím jak byl schopen dělat složité operace s jednoduchým vybavením.
Ve Šternberku sídlila firma Chronotechna, kde se vyráběly budíky. Na informačních panelech bylo možné sledovat její vývoj a ukončení výroby. Někdo z nás si jejich výrobky pamatuje, jiný má některý z nich funkční doma.

Výstava ukazuje jak se poznání v astronomii, fyzice, mechanice, chemii, filozofii či historii měnilo s časem. Nejlepší ale bude, když se o rozsahu expozice přesvědčíte sami.

Na zadní skla jsme si vylepili plakátky, abychom se při jízdě v koloně lépe poznali.
Na parkovišti před muzeem bylo nutno platit parkovné. Obcházeli zde strážníci a vybírali pokuty. Bohužel musel zaplatit i jeden z řidičů naší kolony vozidel.

Následoval přejezd do Strukova a pak do Uničova.

Protože oběd byl vyjednán na pozdější dobu, využili jsme čas k návštěvě muzea vězenství.

V expozici muzea jsme viděli mučicí nástroje i podmínky v jakých vězni žili. Bylo možné vidět jak tehdejší "kancelář", tak "soudní místnost". Musíme pochválit pracovníka muzea (průvodce) jednak za jeho přehled, ale i za ochotu. Provedl nás (zřejmě nad rámec svých povinností) městem a sdělil nám řadu zajímavostí. Dozvěděli jsme se, kde v minulosti bývaly v Uničově sluneční hodiny.
Ukázal nám, kde byl v minulosti vodní příkop.

Zajímavá byla rovněž zastávka v informačním centru - výstavka věnovaná díle Tolkiena.

Další zastávky u slunečních hodin byly v Pasece (či na Pasekách?) a u bývalé papírny v Dlouhé Loučce.

Následoval přejezd asi 25 kilometrů do Dolní Moravice. Zde jsme mohli ochutnat místní minerální pramen.

Následoval přejezd do Malé Morávky. Zde proběhlo velice zajímavě zastavení u hodin na kostele. Pamatuji tři případy, kdy jsme při návštěvě hodin "štelovali ručičku". Ani tentokrát jsme nemohli ponechat pokřivení bez nápravy. Zde využiji fotografií nového příznivce slunečních hodin.

Nevím, jak daleko pro žebřík šli, kolik námahy jim dalo přesvědčit majitele a jakou dálku žebřík nesli. Kdo u toho nebyl o moc přišel. Možná to ale zase někde zopakujeme.
Po ověření stability žebříku hurá na věc.

Vím, že aktéři za nápravu nic nedostali, ale obměnil jsem jedno vyúčtování:

• narovnání stínové tyčky 1,- Kč
• věděl jak 350,- Kč

Tyčka sice není po zásahu rovná, ale co naděláte na žebříku bez pravítka.

Další naše zastávka byla v Rýmařově.

Při cestě k místu ubytování jsme se zastavili v Sobotíně. Od poslední Milošovy návštěvy před třemi lety objekt doznal řadu změn. Sanace byly dokončeny a objekt je nyní ohrazen robustním kovovým plotem (to ale muselo být drahé).

Vzhledem k časovému zpoždění jsme si nechali návštěvu hodin ve Velkých Losinách na další den. Místem našeho nocování bylo Relax centrum Gól v Loučné nad Desnou/Rejholticích.

Projížděli jsme kolem Restaurantu Biograf a divili jsme se názvu restaurace.

Úsměvné bylo to, že si pracovníci Relax centra Gól několikrát ověřovali náš zájem o grilovačku/flákotu. Nakonec prohlásili, že je nás málo a že se máme najíst v Restaurantu Biograf.

Tato restaurace byla opravdu vybavena tak, aby mohla sloužit jako kino.
Jindra přiznal, že musel vstávat pro něho nezvykle brzo. Není divu, že během čekání na večeři usínal.

Protože jsme se při večeři v Restaurantu Biograf zdrželi, nemělo smysl usilovat o posezení v Relax centru. Je to již druhé setkání, kdy nedošlo k výměně názorů formou semináře. Chtěli jsme se pobavit o organizaci společného zájezdu do Mnichova. Bohužel ten, kdo nabídl možnost spoluúčasti na akci cestovní kanceláře, se ubytoval jinde. Nemělo smysl se o podmínkách výletu bavit bez něho.

Neděle

Neměli jsme jistotu, zda na parkovišti u zámku ve Velkých Losinách budou vybírat poplatek za parkování. Raději jsme zaparkovali v centru a k zámku se vydali procházkovou trasou.
Hodiny na nádvoří zámku jsou volně přístupné.

Zámek by stál za samostatnou návšztěvu. je zde spousta Trolů či skřítků, ale jejich význam můžeme jen odhadovat.

Muzeum kočárů je v Čechách pod Kosířem (doporučujeme), ale i zde je ledaccos k vidění.

I zde jsme pořídili společnou fotku.

Pěkná je i zámecká zahrada, ale není čas. Náš program je opět nabitý.
Po vyfocení hodin a nádvoří jsme se vrátili do centra. Většina navštívila poslední ruční papírnu unás.

O víkendu ve Velkých Losinách probíhala akce "Čokoládové lázně aneb čokoláda v pohybu".

Z parkoviště jsme odjeli k dalším hodinám, nejprve na rodinném domku a pak k hodinám na kostele.

V prvním případě jsme opět viděli rušivé stíny vzdušných (elektrických) vedení. Druhé hodiny rozproudily úvahy a bohatou diskuzi o tom, jaké procento hodin je s gnómonickou chybou.

Následovala zastávka u hodin na adrese Fialova 4

Pak přejíždíme k hodinám v Bezručově ulici. Zřejmě oba domy (Fialova 4 a Bezručova 4) navrhoval stejný architekt. Stínový ukazatel je shodného provedení "plocháč". Provedení číselníku s dělením po 5 minutách je u obou číselníků shodné.

Přesouváme se na adresu Jánošíková 1.

Posledními hodinami v Šumperku, na které se zajíždíme podívat, jsou hodiny na bývalé radnici na adrese náměstí Míru 1.

Miloš upozornil na zajímavost, která mu vrtá v hlavě. Proč je součástí jedné z podpěr napínák?

Po poledni jsme dojeli do Bludova. Sice jsme měli přislíbený vstup na nádvoří, na kterém jsou sluneční hodiny, ale na nádvoří jsme se nedostali. Připomeňme si vzhled hodin SU 1.

V Bludově jsme se zastavili na oběd. Naše skupinka se začíná pomalu rozpadat. Někteří již odjíždějí.

Závěr patřil novým slunečním hodinám v Hoštejně na základní a mateřské škole. Zde nás čekali kolem 15. hodiny. Jindra se přiznal, že je to jeho práce.

První reakcí každého z nás bylo: "a proč u hodinových čar nejsou číslice?" Vysvětlení je jednoduché, aby na zdi příliš nevynikaly, jsou umístěny v bílém pruhu.

Datová křivka pod přímkou rovnodenností představuje konec srpna / začátek září, tedy konec prázdnin a začátek školního roku. Protože je Jindra recesista, umístil číslici pro VI. odpolední hodinu zboku budovy.
Při společné dvoudenní akci jsme se naposledy seskupili, aby mohlo vzniknout společné foto.

Ti nejvytrvalejší se vydali na kopec Hoštejn (cca 300 metrů strmého stoupání), kde býval kdysi hrad, dnes zřícenina. Stojí tam obelisk, který byl postaven v roce 1847, jako památník dokončení železniční tratě z Prahy do Olomouce.

Je zde hezký výhled do krajiny, ale fouká.

Nu a teď již se musíme rozloučit, opravdu akce končí.

Pro příští akci jsme zamýšleli výlet do Mnichova.

Tamější muzeum Deutsches Museum von Meisterwerken der Naturwissenschaft und Technik patří k největším muzeím vědy a techniky na světě. Vystavuje přibližně 28 000 předmětů z asi 50 oblastí věd a techniky. Rozsáhlé sbírky cenných původních technických a vědeckých exponátů i modelů každoročně navštíví asi 1 až 1,5 milionu lidí. Vedle hlavní budovy v Mnichově má muzeum ještě několik dalších expozic. Jednou z expozic je expozice slunečních hodin.