Místem setkání byl Velehrad. Nejprve jsme se navzájem hledali, protože jsme parkovali na několika místech. Pak jsme se vydali ke slunečním hodinám. Zde, na klášterní budově jsou hned dvoje.

Diskutujeme nad tím, proč na obojích hodinách sklouzl stínový váleček (nodus) a překvapuje nás, že to nikomu nevadí. Asi nikdo neví, k čemu jsou válečky určeny a jak mají hodiny fungovat.

Bohužel již zde došlo ke zdržení, protože někteří zatoužili po kávě, jiní hledali WC apod. Pak jsme jeli ke smaltovně v Tupesech (či Tupesích?). Zde nás již čekal výkonný ředitel firmy Ing. Ivan Lepka. Krátce nás seznámil s technologií smaltu a ukázal nám výrobní postup.

Čas byl neúprosný a proto jsme se nemohli ve smaltovně zdržet déle.

Dále následovalo zastavení u Obecního úřadu v obci Újezdec. Na chvíli nám popřálo i sluníčko.

V Bzenci jsme si připomněli, že autorem hodin je akademický malíř Jano Köhler, jehož hodiny známe například z Prostějova (zámek, Hanačka).

Ve Veselí n. Moravou nás čekal farář a umožnil nám vstup na vnitřní nádvoří v klášteře u kostela. Zde jsou hned dvoje hodiny.

Další sluneční hodiny jsme hledali v lázeňském parku na nové kolonádě v lázních Ostrožská Nová Ves. Zde obdivujeme nejen hodiny, ale i jarní přírodu.

Následoval oběd v Uherském Hradišti v restauraci NET.

Po obědě nás čekalo setkání se skupinou ŠoŘiŠi (Ing. K. Šobáň, A. Římovský, Z. Šiftař), která nás provázela za slunečními hodinami v Brodě. Setkali jsme se s nimi u garáží poblíž ČSAD, kde na jedné z garáží instalovali sluneční hodiny.

Na společně strávený čas vzpomínají na svých stránkách ŠoŘiŠi.

Hodiny vyfocené v garáži měly být původně na stěně garáže.

Společně jsme navštívili pana Ing. Miloše Blahůška v Ptylově ulici. I on si pořídil sluneční hodiny.

Pak jsme dojeli na hvězdárnu.

Ukázali nám také, jak mají instalaci slunečních hodin dokumentovanou. Škoda, že naše pracovní skupina nemá takto souhrnně zdokumentovány všechny své akce.

Kromě nástěnných hodin jsou zde i analematické a nově i "digitální". Nedalo nám to, a před analematickými hodinami jsme se vyfotili.

Následovaly zastávky: Bohuslavice, Bohuslavice 212, Březnice 43 a poslední - Zlín, hvězdárna, Lesní čtvrť III/5443.

Na výzvu organizátora s sebou účastníci přivezli modely slunečních hodin, knihy o slunečních hodinách, vystřihovánky .... Během doby, kdy jsme se jeli ubytovat, něco nakoupit a trochu zregenerovali, z nich Vraťa připravil výstavku.

Na hvězdárně jsme se navzájem v rámci semináře informovali o:

• cestě za slunečními hodinami na cestě do polského Jedrzejova - Jaromír Ciesla
• návštěvě muzea v polském Jedrzejově - Miloš Nosek seznámení s muzeem, které je rozsahem sbírek slunečních hodin druhé největší v Evropě.
• třídě slunečních hodin odvozených projekcí rovníku - Vratislav Zíka
• informačních zdrojích s gnómonickým obsahem - ukázky knižních titulů, seznámení s elektronickými soubory a aplikacemi.

Po semináři jsme společně zašli do blízké restaurace Na lodi.

Neděle

V neděli jsme začali hodinami v Tečovicích.

Následovala zastávka v Otrokovicích, Palackého 136. Zde jsme si vyfotili hodiny i s jejich majitelkou.

Zajímavou zastávkou byla obec Žlutava, kde bydlí jeden z našich gnómoniků Vratislav Zíka. Po moravsku nás přivítal ve svém bydlišti.

Vraťa nám připravil překvapení - azimutální vodorovné hodiny, které jsme si pečlivě prohlédli.

Po dohodě: "u takových jedinečných hodin bychom se měli vyfotit" jsme se fotili.

Další zastávkou byly Halenkovice. Zde Jindra obdivoval tlustou stínovou tyč. Shodli jsme se, že vyobrazení slunečních paprsků? v horní části hodinových čar pozorovatele mate. Zobrazení slunce několika ovály je nekonvenční, moderní a překvapivé.

Při akci došlo k výměně názorů a rozhovorům zpravidla na téma slunečních hodin.

V obci Spytihněv jsme se zamýšleli nad tím, jak mohl na číselníku hodin vzniknout takový paskvil. Hodinové čáry se totiž nesbíhají k patě ukazatele (místo vetknutí šikmé tyčky do zdi), ale k podpěře.
Dospěli jsme k závěru, že polohy číslic si na zdi vyznačili a pak vydali pokyn písmomalíři, aby značky u číslic spojil do jednoho bodu. Byly dvě možnosti a on si zřejmě zvolil tu špatnou. Připadal jsem si jako v Saturninovi - tam byla "kancelář na uvádění románových příběhů na pravou míru".

Pan Havlíček se odmítl na tyhle "hodiny" dívat. Když už si myslel, že slunečním hodinám rozumí, přišlo tohle.

Při diskuzi fotografové zkoušeli svou pohotovost na letícím čápovi. Obsluhovat zoom a přitom jej stihnout vyfotit za letu, to je kumšt.

Další hodiny na nás čekají v Bílovicích. Bohužel mají pokřivený ukazatel. Je zajímavé, že řadu let byl na zdi jen pokřivený ukazatel a místo číselníku jen barevná fasáda. Když malovali nový číselník, proč nenarovnali ukazatel?

V Březolupech jsme při cestě k hodinám ověřili v restauraci KOLIBA, jak jsou na tom s přípravami oběda. Doporučili nám, abychom nejprve poobědvali a pak šli teprve k hodinám.
U oběda bylo na některých účastnících patrné, že je program vyčerpal.

Pak jsme jeli do obce Hýsly, kde pan Weiss zhotovil několikery hodiny. Dne 25. 10. 2008 byly odhaleny sluneční hodiny s nimiž se obec Hýsly hned třikrát zapsala do České knihy rekordů.
Prvním rekordem jsou nejmenší sluneční hodiny nejen ve světě, ale i v České republice. Jejich rozměr je devět milimetrů.
Druhým rekordem jsou dvoje hodiny na sobě.
Třetí rekord je zmenšenina sluneční soustavy.
Rekordy jsou uznány pelhřimovskou agenturou Dobrý den.

Následovalo zastavení v Bukovanech, Dědině. Na kapličce však z hodin zbyl jen ukazatel. Poblíž kapličky lze vidět i moderního štíra.

Ve Ždánicích jsme si vyslechli příběh o možná zanikající místní hvězdárně.

Poslední hodiny na naší trase byly ve Vyškově. Mají výtvarně hezky pojatý číselník. Miloš upozornil na zajímavost, že číslice VII je umístěna "letmo", mimo stuhu.

Děkujeme organizátorovi a rozjíždíme se domů.