Místem výletu za slunečními hodinami byly jižní Čechy, konkrétně České Budějovice a okolí. Trasu jarního výletu připravil pan Landsman z Českých Budějovic.

Tentokrát jsme si částečně ověřili, jak by asi vypadala organizace takové akce na dálku. Ubytování, stravování a další organizační náležitosti zajišťoval Miloš Nosek z Hradce Králové přes internet.

Sobotní dopoledne jsme věnovali hodinám v Českých Budějovicích, odpoledne pak hodinám v Hluboké nad Vltavou a Rudolfově.

V neděli jsme vyjeli auty směr Český Krumlov. Prohlédli jsme sluneční hodiny ve Zlaté Koruně, v Krumlově a při zpáteční cestě jsme se zastavili na Kleti.

Tentokrát se sjelo 14 účastníků v šesti autech.

Protože na dálku se nedá zjistit, které parkoviště je placené a které zdarma, byla vytipována 4 parkoviště v blízkosti prvních hodin na naší vycházkové trase.

Dopravní situaci nám navíc zkomplikovalo uzavření podjezdu na příjezdu od Rudolfova. Setkání účastníků bylo pod hodinami v Mánesově ulici. Díky špatně značené objížďce byl start naší vycházky zpožděn asi o 10 minut. Nejprve se čekalo na Noskovi a pak ještě dorazil Jindra Traugott.

Druhé hodiny v pořadí nás čekaly v České ulici. U nich jsme diskutovali, zda vzhledem k azimutu stěny jsou správně navrženy a zda jsou v takovém rozsahu funkční. Řekli jsme si, že by nebylo od věci, kdyby se na příštích akcích někdo předem připravil a ověřil gnómoniclou správnost hodin na trase výletu.

Třetí hodiny na trase byly v Panské.

Další hodiny byly v objektu Kongregace Sester Nejsvětější Svátosti. Její součástí je Církevní mateřská škola, Církevní základní škola a Zahrada ekologické výchovy.
Na hodinách se nám nelíbí zápis letopočtu MVIM. Vznikly v roce 1994 a zápis by měl být nejspíš ve tvaru MCMXCVI. Máme rovněž výhradu k barevným počátečním písmenům v nápisu. Zpravidla se tak píše chronogram, kdy z barevně vyznačených římských číslic lze sestavit rok vzniku hodin.

Když vidíme upachtěné úřeníky, nedá nám to a připojujeme se k nim.

Další zastávka byla u hodin v Kanovnické ulici. Zde přemýšlíme nad překladem latinského nápisu - Užívej přítomnosti a pamatuj na konec?

Protože jsme parkovali na třech různých parkovištích, nebyl přesun jednotný, a trvalo zase nějakou dobu, než jsme se sešli u hodin v Prachatické. Navíc tato ulice je dlouhá a klikatá a tak někteří obtížně adresu s hodinami hledali.

V restauraci Na Větrné jsme měli rezervován salonek. Nerušeně jsme při obědě konzultovali různé gnómonické a jiné otázky, místo a organizátora další akce a jiné.

S kvalitou jídla, obsluhou i prostředím jsme byli spokojeni - můžeme vřele doporučit. Při odchodu jsme navíc dostali vizitky restaurace, abychom ji mohli někdy opakovaně navštívit.
Jako důkaz toho, že zde nebylo nic šizeno budiž foto velkého čaje.

Před dalším přesunem jsme si označili auta následujícím plakátkem.

Požádali jsme pana Volného, coby místního, aby nás vyvedl z města, a odjeli jsme do Hluboké nad Vltavou. Navíc znal místa, kde je parkování zdarma.

V Masarykově ulici jsme fotili jak vlastní hodiny, tak korekční tabulku.

Je pravdou, že někteří tabulce nevěnovali velkou pozornost. Bohužel nikdo z účastníků na zajímavost tabulky a její jedinečnost ostatní neupozornil.

Je zajímavé, že hodiny mají jen půlhodinové dělení a navíc jen značkami po obvodu číselníku. Možnost vteřinové korekce je proto úsměvná.

Poblíž známého zámku je hotel Štekl. Ani odjíždějící honorace nás neodradila od vstupu na prostranství náležící k hotelu. Nikdo nás nevyhodil a tak jsme si hodiny vyfotili.

Auty jsme přejeli do Sportovní ulice. Zde na budově sportovně-relaxačního areálu jsou další hodiny z dílny Jana Zemana.

Zhotovitelé slunečních hodin diskutují, který díl ukazatele slouží jako nodus, a zda je správné zobrazovat čáry nad horizontem (oblast, kam stín nodu nikdy nedopadne).

Následoval přejezd do Rudolfova. Zde fotíme hodiny v Hornické 11 a na kostele.

Od pana Volného se dozvídáme, že Obecní úřad se z budovy stěhuje. Co bude s budovou, respektive jaký osud čeká sluneční hodiny, to nikdo neví.

Přesouváme se k hodinám v Děkanské. Když jsme stáli u nich, tak jsme zaslechli: "já vidím další". Nejprve jsme si mysleli, že někteří z nás vidí sluneční hodiny všude. Pak jsme dali Honzovi za pravdu, že se jedná o "pokus o sluneční hodiny". Hodinové čáry se sbíhají do paty ukazatele, ten je však kolmý.

Díky znalosti p. Volného o umístění hodin v Děkanském dvoře Lustenek, jsme si mohli vyfotit torzo, které z nich zbylo.

Z Rudolfova jsme se přesunuli do ubytovny Hochtief na Okružní ulici. Díky okolním průmyslovým budovám v okolí ubytovny a jejich shodnému jménu jsme pochopili, že se vlastně jedná o podnikovou ubytovnu. Nám však pohostinnost tohoto zařízení a relativně nízká cena ubytování vyhovovala.

Zjistili jsme si spojení do centra a dohodli se na společném odjezdu. Zase to byl Honza, kdo objevil sluneční hodiny poblíž ubytovny.

V 18:35 jsme odjeli hledat restauraci U tří mušketýrů. Nejprve jsme ji přešli bez povšimnutí, ale pak jsme se k ní vrátili. Při vstupu do objektu kdosi poznamenal: "to je ale knajpa". Ostatní jsme mu v duchu dali zapravdu.

Měli jsme zamluveno jednotné menu a to nám také servírovali. Bylo studené a drahé. (Tento podnik naopak nedoporučejeme.) Na jejich "omluvu" - měli zavírací den.

Protože poslední autobus jel ve 21:25, odporoučeli jsme se a přesunuli na ubytovnu.

V 8:00 hod byl vyhlášen sraz u aut. Kupodivu se nikdo nezpozdil a tak jsme bez jakéhokoliv zpoždění vyjeli.

První zastávka byla ve Zlaté Koruně. Zaparkovali jsme auta a obcházeli jednotlivé hodiny.

Díky tomu, že jsme věděli, kde jsou historické hodiny umístěny, nemuseli jsme je hledat. Nezasvěcení by je zde hledali obtížně.

Fotíme hodiny v přístupných částech kláštera. To nám však nestačí a jdeme požádat kastelána, zda by nám neumožnil přístup a focení hodin, které lze jinak vidět jen na placené trase prohlídky.

Štěstena byla při nás - při zpracování exteriérů kláštera využil naše stránky katalogu slunečních hodin, sluneční hodiny jej zajímají, neměl koho provázet a vyšel nám vstříc. Pamatoval si jednu statistickou informaci, že v počtu hodin v rámci jednoho areálu jsou druzí v pořadí (stejně jako Kájov), hned za Klementinem.

U hodin na budově Malého konventu se fotíme.

U větší části hodin v klášteře chybí ukazatele. Na hodinách v Rajském dvoře však ukazatel nechybí.

Kastelán nám ukázal místo na obvodové zdi, kde kdysi hodiny byly. Řekl nám také, kde snad kdysi v obci bývaly.

Hledali jsme i další evidované hodiny mimo klášter. Nikdo z nás nebyl "řádně připraven". Stačilo přitom vytisknout jednotlivé záznamy z katalogu, vzít s sebou a hledat místo odkud bylo nejspíš foceno.
CK 01 (dům penzion?) jsou přemístitelné hodiny, takže jsou v katalogu omylem. CK 02 až 04 jsou na domech a ověřiteli jsou Uhrinovi. Škoda, že po své návštěvě v r. 2008 (za dobré paměti) lépe/detailněji nepopsali jejich umístění.

Opět to byl Honza, který upozornil na keramické sluníčko (dekoraci), které občas někdo nazývá slunečními hodinami.

Od skupiny se oddělují příznivci z Ostrova nad Ohří. Ostatní pokračují do Českého Krumlova. Auta necháváme na parkovišti v místní části Špičák a chodíme pěšky.

Vydáváme se ulicí Latrán a fotíme nejprve hodiny na Vošahlíkově mlýnu a Budějovické bráně.

Postupně na jednotlivých nádvořích fotíme nejen hodiny, ale i nádherné části zámku a výhledy na město.

Utvrzujeme se v tom, že Krumlov oprávněně patří mezi památky v rámci Unesco.

Odcházíme po Zámeckých schodech, přes Lazebnický most a náměstí Svornosti. Vydáváme se do Horní ulice, kde v renesanční budově bývalé jezuitské koleje ze 16. století je unikátní 5-hvězdičkový Hotel Růže.

S napětím čekáme, zda budeme moci na terasu, kde jsou umístěny originální sluneční hodiny s bohatou gnómickou náplní.
Jsou skutečným "slunečním orlojem", ojedinělým v celé republice. Mohou s nimi soutěžit jen sluneční orloje v Praze, především v Klementinu, ale žádné z nich tak bohatou gnómonickou náplň nemají.

Při jednotlivých zastaveních u slunečních hodin někdo vyslovil názor, že by organizátor takové akce měl mít připravené informace o jednotlivých hodinách a krátce je popsat.

Vzhledem ke složitosti ciferníku byl Miloš připraven a ve stručné formě připomněl či shrnul význam čar a časové systémy, které na hodinách umožňují odečítat čas nejen poloorlojní, ale i počet hodin, kolik zbývá do západu Slunce (červené hodinové přímky a červená arabská čísla 11 - 1 tzv. italské hodiny) a počet hodin od východu Slunce (modré hodinové přímky s modrými číslicemi 1 - 5 "babylonské"). Bohužel nám slunce nepřálo a tak jsme si funkci jednotlivých časových systémů nemohli ověřit.
Chronogram udává letopočet 1662. Dle níže uvedeného odkazu na web, vznikl orloj před rokem 1600 a byl stále doplňován a zdokonalován.

Informace o slunečních hodinách jsou uvedeny na stránkách Českého Krumlova, kde je uveden podrobný gnómonický popis - význam jednotlivých hodinových a kalendářních čar s vysvětlením.

Před takovým skvostem se příznivci slunečních hodin přece vyfotit museli.

Vzhledem k dlouhé historii těchto hodin by bylo zajímavé vědět, kdo všechno a za jakých příležitostí číselník hodin studoval či prohlížel.

Vydáváme se k autům a přesouváme do restaurace U trojice, kde jsme poobědvali.

Od skupiny se odděluje osádka dalšího automobilu - Noskovi a Honza Pförtner. Ti na Kleť nejedou, ale prověří stav hodin v Kájově.

Slunečních hodiny v Kájově se nacházejí na Poutním místě na mírném návrší nad obcí. Poutní areál tvoří kostel s přilehlým kostelíkem Smrti Panny Marie, obklopený zdí bývalého hřbitova. Při severní straně kostela se nalézají farní budovy s vestavěnou kaplí sv. Jana Nepomuckého. Poblíž západní strany chrámu je situována hřbitovní kaple.

Bližší informace o Poutním místě jsou uvedeny na stránkách Poutní kostel Kájov.

Nalezneme zde celkem sedmero slunečních hodin.

První jsou dnes již jen dekorací, protože je zakrývá střecha. Lze je fotit ze dvora. Orientace hodin (stěny) je na západojihozápad.

Hned trojici hodin najdeme na věži kostela.

Bližší informace o jednotlivých hodinách najdeme v přehledu hodin v Kájově, který byl vygenerován z katalogu slunečních hodin.

Hodiny hodnotíme jako gnómonicky správné. Ten, kdo je navrhoval, měl zřejmě potřebné znalosti a k vytvoření tolika hodin na jednom místě navíc dostal příležitost.

Jsou situované do tří různých stran (2 x ZJZ, 3 x JJV a 2 x ZSZ). Je s podivem, že na zdi situované na severoseverozápad hodiny chybí - nebo tam někdy byly?

Českobudějovičtí příznivci a organizátoři dovedli skupinu zbylých 4 automobilů ke spodní zastávce lanovky a s účastníky se rozloučili.

Následuje popis putování v podání V. Zíky (s mírnými úpravami M. N.) a s fotkami J. Ciesly.

Výlet lanovkou na Kleť byl pro nás silným zážitkem. Trochu mrholilo a jak jsme stoupali, postupně jsme se nořili do stále hustší mlhy.

Nahoře jsme si samozřejmě nejdříve prohlédli unikátní a gnómonicky bohaté sluneční hodiny.

Také jsme se u nich vyfotografovali.

Na Kleti se nám líbilo. K observatoři jsme dorazili o hodinu dříve a brána byla zamčena a ovázána řetězem.

Vyhledali jsme přítele na telefonu (Miloš N.) a po telefonátu na sdělené číslo nám přišla odemčít sama paní ředitelka Alena Tichá. Uvedla nás do kopule, kde nás předala mladší kolegyni, která nám nejdříve předvedla dva velké dalekohledy, a pak nás seznámila s náplní práce Kleťské hvězdárny.

S pomocí demonstračních panelů, které byly připevněny na obvodu kopule nám udělala výklad, ve kterém začala od dalekohledu "Klenot", který je určen především pro vyhledávání, sledování a astrometrii blízkozemních objektů, především potenciálně nebezpečných asteroidů a komet, které kříží dráhu Země.
V budoucnu by znalosti o drahách těchto objektů mohly zachránit lidstvo před katastrofickým střetem těchto objektů s naší planetou. Ukázala nám seznam asteroidů a komet, které zde byly objeveny a pojmenovány. Pak postupně rozšířila výklad na objekty Sluneční soustavy a skončila u naší galaxie - Mléčné dráhy. Výklad byl poutavý, jasný a přehledný. Jindra Traugott jej dokonce hodnotil jako nejlepší, jaký kdy na hvězdárně slyšel.

Přednáška trvala přibližně hodinu a po poděkování a rozloučení jsme se pustili do krkolomného pěšího sestupu z hory. Terén byl kluzký, plný kamenů, kořenů, větví a bláta. I když řádně zapoceni a vyčerpáni, zvládli jsme dorazit k parkovišti za půl hodiny. Tam jsme se rozloučili s nadějí, že se setkáme opět na podzimní akci našeho spolku...

Doma na Žlutavě jsem byl v 21:45 a kluci ze Zlína cca v 22:15.

I když nám při tomto setkání počasí moc nepřálo, hodnotím akci jako velmi zdařilou, především pro velké množství pěkných historických hodin, ale i pro krásné lokality, které jsme navštívili (zvláště se mi líbila Zlatá Koruna a Český Krumlov).