Jaro 2018

Během výletu jsme navštívili dvě hvězdárny, v Sohlandu a v neděli v Mikulášovicích.

Organizátorem akce byl Miloš ve spolupráci s Jarkem.

Sobotní program

Místo setkání jsme ve Šluknově zvolili na parkovišti před Supermarketem Tesco . Asi 100 metrů od parkoviště v parčíku u terminálu hromadné dopravy před zámkem jsou vodorovné sluneční hodiny.

Těsně před 10. hodinou volal Jindra, kde že to jsme. Čekal na nás s Jirkou před jiným supermarketem. Zřejmě je zaskočilo, že i v těchto končinách mají nakupující na výběr více supermarketů.

Na místo setkání se dostavili všichni přihlášení účastníci včas, takže jsme ve stanovený čas mohli odjet. Někteří z nás si stihli vodorovné hodiny v parčíku poblíž místa setkání vyfotit.
Později jsme se o osudu těchto hodin dozvěděli více.

Při příjezdu do Taubenheimu jsme již byli očekáváni. Průvodce Dr. Gernot Schulz, průvodce tamější informační kanceláře, nám ukázal, kde máme zaparkovat. Čekal nás zde i pan Herbert Schüer, který nám po celý pobyt v městečku slunečních hodin dělal překladatele.

Nejprve jsme byli seznámeni se stezkou slunečních hodin u orientační tabule.

Miloš se později přiznal, že je zde již potřetí. O vycházkové trase píše na svých stránkách Městečka slunečních hodin.

Počet hodin v městečku, chcete-li vesnici, se stále zvyšuje. V současné době existuje 33 stanovišť se slunečními hodinami.

Průvodce nám sdělil, že délku našeho putování si zvolíme sami. Prý se po shlédnutí osmnácti slunečních hodin zeptá, a my sami rozhodneme, co dál.

První hodiny na trase jsou parkové, na sloupku. Mají jak svislý, tak vodorovný číselník. Na jedné stěně sloupku je vykreslena korekční křivka.
Bylo to ideální místo, abychom zde udělali skupinovou fotku.
Protože jsme neměli s sebou stativ, samospoušť ani Pavla, na skupinovém snímku pan Herbert Schüer chybí (bude na jiných).

společné foto

Pak jsme se přesunuli do místnosti na zdejším obecním úřadě. Má velikost cca 20 m2. Zde skupinkám zájemců poskytují základní informace o stezce, její historii, o hodinách na trase a jejich zhotovitelích.

Zde jsme se dozvěděli, jak se vlastně obec dostala k tomu, že je označována jako vesnice slunečních hodin. V polovině 70. let minulého století se natáčel pořad o místním regionu. Obec byla tázána, čím by mohla diváky zaujmout. Tehdy zástupci obce nabídli existenci slunečních hodin z roku 1795. Režizér pořadu si kladl podmínku, že by hodiny musely být zrestaurovány a mělo by jich být více. Místní malíř a grafik Martin Hölzel byl v roce 1977 pověřen úkolem restaurování hodin. Po nastudování gnómonických pravidel zhotovil mnoho nových slunečních hodin. Díky tomu od 80. let minulého století se Taubenheimu (v překladu Holoubkov) říká Vesnice slunečních hodin.

Část expozice se věnuje Martinu Hölzelovi.

Jsou zde uložena historická provední hodin. Například jsou zde uloženy hodiny s číslem 23, které byly umístěny na adrese Straße der Jugend. Dům byl totiž zbourán. Miloš si tyto hodiny pamatoval a divil se, že je při vjezdu do obce neviděl.

místní číslování foto (po kliknutí se zvětší) v našem katalogu
1 před radnicí DE SC 9
2 snad prý hodiny DE SC 49
3 hodiny p. Hölzla DE SC 44
4 hodiny u Dolního mlýna DE SC 26
5 z r. 1884 DE SC 7
6 hodiny u doktora Schiertze DE SC 27
7 hodiny M. Hölzla z r. 1984 DE SC 31
9 na domě Karáska DE SC 29
Hrob Martina Hölzela hrob slunečního hodináře
24 Smuteční síň na hřbitově zatím v katalogu nejsou
26 hodiny Dětský smích

Budiž pochvalou saských kolegů, že jak v katalogu, tak na informačních tabulích, je u gnómonicky špatných hodin tato informace uvedena.

Po absolvování výše uvedených zastávek jsme dostali na výběr ze tří možností:

  • naše procházka skončí,
  • průvodce nám ukáže ještě čtvery hodiny,
  • uvidíme ještě osmero slunečních hodin.

Myslím, že nabídky ukázat nám osmery hodiny, ihned litoval. Zvolili jsme totiž tuto možnost.
Zajímali jsme se o to, zda náš průvodce má sluneční hodiny. Přiznal, že ano a také nám je ukázal. Hodiny však v seznamu nejsou?

místní číslování foto (po kliknutí se zvětší) v našem katalogu
není hodiny našeho průvodce
22 Na Bělidle DE SC 48
21 U Donathů v katalogu zatím nejsou
20 vodorovné hodiny v katalogu zatím nejsou
18 U truhláře Höhneho v katalogu zatím nejsou
32 U Schmittovy továrny v katalogu zatím nejsou
17 U malíře Güttlera v katalogu zatím nejsou
16 rovníkové v katalogu zatím nejsou
15 inklinační v katalogu zatím nejsou

Zdejší informační centrum je otevřené jen v pracovní dny. Obával jsem se, že si mapku trasy budeme muset vyfotit, abychom věděli kde jsme, nebo co jsme prošli.

Němečtí kolegové na nic nezapomněli. Dostali jsme jak mapky, tak katalog zdejších slunečních hodin. Navíc u mnoha stanovišť na vycházkové trase bylo možno si mapky vyzvednout.

U inklinačních hodin (na jejich seznamu pod č. 15), nám Dr. Gernot Schulz sdělil, že shodné provedení dostala partnerská obec Šluknov. Jsou to hodiny, které jsme si dopoledne fotili.

cesta, kterou jsme prošli

Kromě slunečních hodin se do itineráře naší cesty dostaly i dvě hvězdárny. První byla lidová a školní hvězdárna "Bruno-H.-Bürgel(a)" v obci Sohland nad Sprévou. Někdy kolem půl třetí jsme se přesunuli na parkoviště před touto hvězdárnou.

vstup do hvězdárny

Zde nás přivítal její ředitel Wolfgang Knobel, který nás seznámil jak s historií hvězdárny tak i s její současnou náplni. Tlumočníka nám dělal opět pan Herbert Schüer, za což mu patří naše velké poděkování.

jsme vítáni představení hvězdárny

Organizačně je hvězdárna majetkem obce, která výrazně podporuje její rozvoj a činnost. Pracovníky jsou členové sdružení, kteří mají k dispozici zařízení hvězdárny.

Kromě pozorování pro školy a veřejnost jsou na hvězdárnu zváni významní vědci, kteří pořádají odborné přednášky astronomie a ostatních oborů vědy pro zájemce z této oblasti Německa.

Během diskuse zazněly i povzdechy nad postavením astronomie po roku 1989. Za doby NDR byla astronomie ve škole povinným předmětem pro 10. ročník. Hvězdárny byly využívané pro praktickou a teoretickou výuku žáků. Po roce 1990 astronomie úplně vypadla ze školních osnov, což bylo ve vzděláváni velkým krokem zpět. Hvězdárna se v současnosti snaží rovněž o znovuobnovení spolupráce s ostatními hvězdárnami v zemi.

Hvězdárna prošla velkou rekonstrukcí, díky které získala kromě moderního vybavení také nové prostory, mezi nimiž vyniká pěkný přednáškový sál a klubovna.

v klubovně

Ve vybavení hvězdárny jsou přenosné dalekohledy Meade 16" Dobson, Zeiss Telementor 63/840, Zeiss AS 80/1200 a Coronado PST. Hlavní dalekohled Meade LX200 14" f/10 GoTo je pod odsuvným domečkem s 2 m kopulí. Přístroje jsou používané pro vizuální pozorování pro veřejnost.

zajímavé řešení posuvný domeček

Další dalekohled, který je umístěn pod kopulí o průměru 3,15 m, je využíván pro astrofotografii. Dalekohled ED80/500mm s kamerou ATIK 314LS je instalován na CGEM montáží. K pointaci je použit dalekohled SkyWatcher 80/400mm se CCD kamerou Alccd5-II.

vzhůru do kopule kupole

Na obvodu pod touto kopuli se nachází trojice velice pěkně provedených svislých slunečních hodin.

před kopulí před kopulí

Nelze opomenout ani výtvarně zajímavé polární sluneční hodiny s číselníkem ve tvaru válcové dutiny u hlavní budovy a rovníkové hodiny se dvěma číselníky.

válcové SH rovníkové rovníkové

Na pozemku hvězdárny se nachází ještě pozorovací domeček s odsuvnou střechou, který slouží k soukromým účelům.

Náplní hvězdárny není jenom popularizace astronomie, je zde i skupina zabývající se slunečními hodinami a archeoastronomií.

Skupina Archeoastronomie od roku 2007 zkoumá kalendářní fenomény pro pozorování slunce na skálách a jiných kamenných útvarech v Horní lužici a sousedních regionech. Některé z nich se nacházejí i u nás - Čertův kámen u Jablonce, Pohanský kámen u Višňové, Čertova kovárna u Bukové a jiné.

V roce 2014 vznikl projekt "Propojení prehistorických slunečních svatyní". Každoročně při západu slunce letního slunovratu provádí společně s jinými organizacemi či spolky v Evropě pozorování. Při této příležitosti organizují Videokonferenci. Její účastníci pak mohou Slunce pozorovat na mnoha objektech Evropy současně.

Od vedení Skupiny Archeoastronomie jsme dostali dvoujazyčnou brožuru, která uvádí spousty zajímavosti, které skupina při svých pozorováních zjistila. Například Kukaččí skála (Kuckkuckstein) v obci Königshain se jeví jako funkční kalendář. Během zimního slunovratu v roce 2007 viděli fenomén - sluneční paprsky pronikly uměle vytvořeným otvorem ve sklále.

porovnání velikosti planet

Před odchodem jsme byli požádáni, abychom se zapsali do pamětní knihy.

První se podepisuje Miloš podepisuje se Ludva další se podpisuje

Před hvězdárnou se nalézá také úvodní panel planetární stezky, na kterém jsou vyobrazeny planety Sluneční soustavy a Pluta v příslušném měřítku.

porovnání velikosti planet

Rezervaci pro večři na českém území jsme měli zajištěnou v restauraci Starý mlýn v Rožanech. Přijeli jsme dříve a měli dostatek času na prohlídku obchůdků s květinami.

řada obchodů
pohled na hotel interiér

Po dobré večeři jsme se přesunuli do Varnsdorfu.

Zde jsme měli zajištěno ubytování v místním Vzdělávacím středisku. Překvapili nás nabídkou nedělní snídaně. Jednak jsme s takovou eventualitou nepočítali a navíc, snídaně je podávána v 8:00 hod, kdy jsme již chtěli vyrážet za hodinami.

Vzdělávací středisko

Už dva roky jsme podmínky pro vzájemnou výměnu názorů, zkušeností, poznatků atd. neměli. Proto jsme uvítali možnost se vzájemně informovat, ale ...
Měli jsme tentokrát sice k dispozici přednáškový sál, ale naši techniku nebylo možné připojit k místní. Nebyly navzájem kompatibilní. (Notebook měl pro video konektor HDMI, ale vstup datového projektoru měl konektor VGA.) Seminář byl opět ohrožen.

Naštěstí měl s sebou Míra svůj notebook, který byl konektorem VGA vybaven.

Tak jako ve sdělovacích prostředcích v posledních měsících, jsme se nejprve věnovali "největším slunečním hodinám" v ČR. U Bezvěrova využili věž vysílače Krašov jako svislého ukazatele. Kotvený stožár vysílače měří 347,5 m.

Miloš připomněl podobné stavby ve světě. Příkladem je využití těžní věže v polské obci Chorzów. Výška těžní věže má 34 metrů, což je desetina výšky vysílače Krašov.
Druhé obdobné sluneční hodiny byly vytvořeny krátkodobě v severozápadní Francii. Kostelní věž v Mont St. Michel má výšku proti hladině moře 170 metrů. Autory projektu Land Art (umění v krajině) napadlo, že ukazatel je třeba "doplnit jen číslicemi". Instalace číselníku trvala 3 týdny. Na základě triangulačního zaměření instalaci číselníku provádělo cca 80 osob po dobu 3 týdnů. Sedm římských číslic (IX - III) bylo rozmístěno ve volné přírodě v délce 1 125 m v okolí městečka.
Analogicky lze předpokládat, že u Bezvěrova, kde má ukazatel výšku dvojnásobnou, by číslice byly rozmístěny v délce 2 250 metrů.

po Milošovi nastupuje Jindra přednášková místnost

Pro připomenutí - při použití ukazatele kolmného k číselníku udává čas poloha stínu konce ukazatele. Protože stín přetíná hodinové čáry, nelze časový údaj bez vyznačení hodinových čar určit.

U Bezvěrova, stejně jako v předchozích dvou případech, vyznačení hodinových čar na číselníku chybí. U obou světových rarit je či bylo možné hledět na číselník z výšky. U Bezvěrova tomu tak není. Z úrovně země lze těžko odhadnout, jak daleko je konec stínu. Pokud po několika kilometrové procházce najdeme konec stínu ukaztele, nevíme kudy by vedly hodinové čáry a kolik je tedy hodin.

analýza situace přednášková místnost

Na tabuli s vysvětlením činnosti se uvádí: "K tomu, abychom prostřednictvím gnómonu dokázali určit přesný čas v libovolný den v roce, je nutné mít buď velmi složitou síť ukazatele ciferníku, nebo jím neustále pohybovat po ose. ... Toto řešení lze uplatnit pouze u menších modelů slunečních hodin, ale nikoliv v případě tak rozsáhlé stavby, kde jsou všechny její části pevně spojené se zemí. Velké sluneční hodiny u Bezvěrova proto určují místní pravý sluneční čas pouze v době blízké jarní a podzimní rovnodennosti mezi 10:00 - 14:00 hod. Středoevropského času (SEČ). V případě změny času na Středoevropský letní čas (SELČ) je nutno přičíst +1 hodinu.
Myslím, že i tento text svědčí o "odbornosti" autorů.

Jako druhý řečník nastoupil Míra. Téma jeho přednášky byl Staroměstský orloj. Orloj bude poprvé od poválečných let kompletně demontován a restaurován. Mysleli jsme, že před zahájením prací musí být schválena dokumentace pro tyto restaurátorské práce. Zřejmě ano, ale dle vyjádření orlojníka Petra Skály, který je správcem orloje od roku 2009: "Mu bude vrácen původní vzhled a mechanika se vrátí do podoby z 60. let 19. století."
O to více nás překvapilo, že se ještě o verzi (dobovém provedení), ke kterému se má orloj vrátit, diskutuje. Zřejmě proto, že vylepšení orloje pro jeho správnou funkčnost mají být zrušena. Míra nás seznámil s návrhy na různé varianty, z nichž by jedna mohla být realizována. Například se mají na radnici vrátit jedny ze dvojích slunečních hodin.

Míra o Staroměstském orloji

Kromě hlavních témat jsme se dostali k diskuzi o využití map pro určení azimutu stěn budov, digitalizaci map, včetně katastrálních a orientaci sakrálních budov (kostelů) vůči světovým stranám. Do diskuze se zapojil a přispěl prvoúčastník našich výletů, protože má bohaté zkušenosti ve stavebnictví.

Aktéři vystoupení by měli alespoň zpětně zaslat obsah svého vystoupení a nejlépe v podobě vhodné pro publikování v Povětroni.

Miloš slíbil paní recepční, že ve 22:30 hod náš seminář ukončíme. Kdyby tomu tak nebylo, diskutovali bychom dále ...

Nedělní program

Hned po snídani jsme se šli podívat na zbytky slunečních hodin na Kostele sv. Karla Boromejského. Kostel je poblíž našeho ubytování. Po prohlídce dvojích rohových slunečních hodin jsme cca v 8:15 hod odjeli do Ebersbachu.

Zde jsme bez problému našli hodiny na adrese Hauptstraße 67.

umístění hodin dle katalogu DGC umístění hodin dle katalogu DGC

Hodiny na adrese Martin-Niemöller-Str. 4 jsme nenašli. Namísto toho jsme našli hodiny v Bahnhofstraße 8. Možná se jedná o dezinformaci v katalozích (záměna adres).

další dřevěné hodiny dvojice hodin

Zatímco JV hodiny nádherně "tikaly" (tento slangový výraz používají i němečtí sluneční hodináři), JZ byly ve stínu.
Díky jasné obloze jsme mohli pozorovat, jakou rychlostí se přesouvá stín, respektive jak se mění hodinový úhel. Odhadovali jsme, kolik minut musí uběhnout, aby byly osvětleny i JZ hodiny. Zapomněli jsme však na horní lištu, kterou by sluneční paprsky musely překonat. Abychom se nezdržovali, čekání jsme vzdali.

stále nejsou celé nasvíceny

Následoval přesun do Rumburku, kde jsou blízko sebe hned troje hodiny. První jsou na adrese Jiříkovská 842/10 - v bývalém pivovarském dvoře. Když jsme viděli, že je nám v cestě vstupní brána, Míra neváhal a lezl přes. Jak rozvibroval bránu, tak se nám ostatním otevřela.

na dvoře bývalého pivovaru

Opět jsme byli u hodin dříve, než na ně mohly dosáhnout sluneční paprsky. Když jsme si všimli, že hodiny jsou gnómonicky špatné (7. dopolední a 7. odpolední neleží na přímce), na Sluníčko jsme nečekali.

K dalším hodinám na adrese Jiříkovská 831/14 jsme si přístup vyjednali.

hodiny poblíž

Při hledání třetích hodin jsme se rozdělili na dvě skupiny. Hodiny nakonec našel prvoúčastník našich akcí. V katalogu uvádíme pouze ulici 9. května. Bohužel dodnes přesnou adresu neznáme. Protože hodiny nejsou příliš zajímavé, jeli jsme dál.

Druhou hvězdárnu, kterou jsme při našem výletu navštívili se nachází v Mikulášovicích.

Hvězdárnu v Mikulášovicích navštívila v roce 2016 Toulavá kamera. Můžete se podívat na záznam pořadu.

Naše průvodkyně paní Věra Bartáková, která se stará o činnost hvězdárny, nás již očekávala.

Jedná se o jednu z nejstarších hvězdáren na našem území. Vznikla z podnětu lékárníka Adolfa Krause, který byl velkým příznivcem astronomie. V roce 1913 nechal přistavět kruhovou věž s třímetrovou kopuli s vlastně navrženým dalekohledem včetně unikátního pohonu a dalším vybavením pro pohodlné astronomické pozorování. Kromě odborných pozorování byly uskutečňovány také pozorování pro veřejnost a častým cílem byla i pro žáky místních škol. Věhlas lékárníkovy záliby se rychle šířil do okolí a tak již v roce 1921 založil astronomický spolek.

hvězdárna v Mikulášovicích

Hvězdárna sloužila až do roku 1939, kdy po smrti Adolfa Krause zůstala opuštěna. Po válce sloužila ještě do 60. let jako lékárna, potom zde nějakou dobu byla prodejna a nakonec budova zůstala po dlouhou dobu opuštěna. Zařízení bylo z velké části zdemolováno nebo rozkradeno. Po roce 1992 byla budova staticky zajištěna a prodána soukromníkům. Během následujících deseti let byla budova opět využívána, ale nijak se neinvestovalo do jejich oprav a tak postupně dále chátrala.

V roce 2012 budovu odkoupilo město a byly provedeny nezbytné práce pro obnovení funkce hvězdárny, která byla otevřená v roce 2014. K pozorováním byl zakoupen čočkový dalekohled s průměrem objektivu 100 mm a ohniskem 1000 mm, byla zrestaurována montáž a hodinový stroj.

Zde se nachází i nový dalekohled Celestron 152/1200 mm, který dostal jméno Merlin. Hvězdárna jej získala jako sponzorský dar od pana Zahajského, majitele firmy SUPRA Praha, který při své návštěvě u příležitosti jejího znovuotevření podotkl, že takováto hvězdárna by si přeci zasloužila lepší dalekohled.

v kopuli dalekohled

Zde nás paní Bartáková seznamuje s historií hvězdárny a nastiňuje plány pro její další rozvoj. Jelikož ale budova je ve velmi špatném stavu, jsou náklady na její celkovou rekonstrukci pro obec příliš velké. Východiskem by mohl být vhodný projekt na záchranu historického objektu, na jehož hledání paní Bartáková pracuje.

Hvězdárnu opouštíme se smíšenými pocity. Na jednu stranu jsme rádi, že se podařilo zachránit tento unikátní objekt a uvést hvězdárnu k jejímu původnímu poslání. Na druhou stranu, když vidíme v jakém stavu se budova nachází, nás jímá starost o její budoucnost.

elektroinstalace bez komentáře

Kéž by tento text byl tou pověstnou kapkou a napomohl k záchraně památky k účelu, ke kterému jej pan Krause s takovou pílí postavil.

Rezervaci míst pro oběd jsme si zajistili v hotelu RON, který je přes ulici od hvězdárny.

hotel RON

Milošovi to nedalo, a zeptal se personálu na souvislost s výrobcem kancelářských potřeb RON. Dozvěděl se, že RON je majitelem tohoto hotelu (možná to bylo dříve podnikové rekreační zařízení).

kancelářské sponky atd

Po obědě se někteří účastníci loučili. Ostatní pokračovali do Okrouhlé. Hodiny v Krásné Lípě a Dolním Podluží jsme vynechali.

V obci Okrouhlá poblíž Nového Boru byl naproti obecního úřadu v roce 2012 vybudován geologický park. Nabízí ukázky hornin a stromů vyskytujících se v okolí. Uprostřed parku stojí kamenný obelisk, kolem kterého je vysázeno 12 stromů. Dohromady to údajně vytváří sluneční hodiny. A znovu připomínka vodorovných hodin se svislým ukazatelem bez hodinových čar.

vodorovné s gnómonem geologický park

Neopomněli jsme zastávku u Panské skály. Jedná se o nejstarší chráněný geologický útvar v ČR - kamenité varhany. Panská skála je pozůstatkem nevelkého čedičového návrší. Známá je z pohádky Pyšná princezna, často lze vidět jejich snímek v kalendářích.

Jindra s Jirkou Ludvík dobyvatel

Poslední hodiny na trase byly v Kamenickém Šenově na kostele sv. Jana Křtitele. Až sem dojel asi jen organizátor akce.

kostel s hodinami v Kamenickém Šenově

Zase jsme se rozjeli bez nějaké dohody, kam příště, a kdo to zorganizuje. Jarek naznačil, že by snad mohli astronomové společně zorganizovat návštěvu muzea v Mnichově.
Kdy začneme hledat alternativní program, respektive do jakého data budeme čekat na známky nějakých příprav, to nevím ...