Místem našeho putování za hodinami ve dnech 23. a 24. dubna bylo Svitavsko a jeho okolí.

Při pozvání na každou akci zdůrazňuji následující informace: "akce se může zúčastnit každý zájemce a nemusí být členem ASHK. Je možno se zúčastnit jen jeden den nebo se připojit a zase odpojit (absolvovat jen část trasy). Jezdíme osobními auty a snažíme se o jejich maximální využití".
Přesto mezi nás nikdo neočekávaný nezavítal.

Sobotní program

Sraz účastníků byl v sobotu 23. dubna v 9:00 hod na parkovišti pod zámkem v Moravské Třebové. Než dorazil Miloš bylo dost času na seznámení se zdejšími uměleckými výtvory na veřejném prostranství.

Když dorazil Miloš, rozdal rozlišovací plakátky (BIFF) a lepili jsme je na zadní sklo.

Společně jsme se vydali na nádvoří zámku, kde stojí replika historických slunečních hodin SY 21.

Zde na nás čekal příznivce SH, cyklista pan Vladimír Pěkný a památkář z Moravské Třebové. Pan Pěkný se zajímal o to, kdo naše výlety připravuje a jak je plánujeme. Navrhl nám navštívit hodiny v Šumperku a jeho okolí. Rádi jeho nabídky spolupořadatelství akce časem využijeme.

Mysleli jsme, že se nám podaří vyhecovat p. Weisse, aby se s námi zúčastnil alespoň části trasy. Během naší jarní akce jsme se seznámili minimálně se čtveřicí hodin, které navrhoval a podílel se na jejich realizaci. Bohužel to nevyšlo.

Miloš měl připravený text o historii a gnómonickém obsahu historických hodin a jejich repliky. Nechtěl však připravit památkáře o možnost něco nám k hodinám říci. Text si můžete přečíst na jeho stránkách www.slunecni-hodiny.webzdarma.cz/Trebova.html.

Pak jsme se vydali do Boršova, kde jsme dojeli cyklistu ve žlutém trikotu.

Po staré silnici jsme vyjeli do Hřebče a pak jsme jeli do Koclířova.

Protože na chvíli svitlo slunce, chtěl nám Vraťa předvést funkci digitálních hodin. Bohužel slunce se schovalo za mraky a v sobotu jsme ho již neviděli.

Zkoušeli jsme suplovat sluníčko svitem baterek, ale vydatnost světelného toku byla malá.

I Jarek nám ukázal své výrobky a večer nás pak seznámil s tím, co vše lze pomocí nich naměřit či zjistit.

Pak jsme se přesunuli do Svitav. Při cestě jsme různými způsoby zkoušeli zpozdilcům sdělit naši polohu a připojit je do naši "kolony vozidel". Navštívili jsme hodiny v Nádražní ulici. Jsou zde umístěny na zdi u smuteční obřadní síně. Zjistili jsme, že kromě "lícové strany" mají i svůj "rub".

Protože nám před setkáním s místním průvodcem a spoluorganizátorem akce zbýval čas, zajeli jsme ještě do Gruzínské ulice

To už volal pan Richtr, organizátor Svitavské části akce, aby si ověřil, kde jsme. Měli jsme s ním domluvenou schůzku v Muzeu esperanta, kam jsme dorazili asi s 10 minutovým zpožděním.
Zde jsme byli seznámeni s historií muzea a jazyku esperanto vůbec. Dozvěděli jsme se o historii a významu tohoto umělého jazyka. Jeho autorem je Eliezer Zamenhof, rodák z polského Bialystoku. (Teď již víme, po kom je v Hradci Králové pojmenována Zamenhofova ulice.)

Také jsme se dozvěděli historii Ottendorferova domu, ve kterém muzeum esperanta sídlí.

Před obědem jsme si prohlédli dvoje hodiny na kostele Navštívení Panny Marie.

Nejdříve před obědem a pak i při něm došlo k rozšíření našich řad.

Po obědě jsme si prohlédli hodiny na budově VZP. Někteří si vzpomněli, že motiv už někde viděli. Je totiž znám ze zahraničí. Pan Richtr zjistil, že je na číselníku ve stuze (pod číslicí IX) skryto jméno malíře.

Pak jsme šli do Městského muzeua a galerie. Rozptýlili jsme se po budově a každý si našel to, co ho zajímalo. Mnoho z nás navštívilo expozici prací techniky.

Dalším tématem byla Výstava NENÍ ŠUTR JAKO ŠUTR aneb geologie netradiční formou.

Stálá expozice Hledání hvězdy Davidovy - Oskar Schindler - Spravedlivý mezi národy mapuje životní příběh tohoto svitavského rodáka na pozadí holocaustu.

Rovněž Výstava výtvarníků svitavského regionu (54 výtvarníků) byla zajímavá. Viděli jsme zde nejen obrazy různých směrů, ale také dřevořezby, uměleckou keramiku, plastiky.

Na adrese 'Edvarda Beneše 13' bývaly vitrážové sluneční hodiny. Jejich majitelka paní Semecká se sice přestěhovala, ale podařilo se ji najít. Naši návštěvu neodmítla, naopak nám vysvětlila, jak se k technice vitráže dostala a co ještě vše dělá. Návštěva u ní byla zajímavá a podnětná.

Ubytování jsme měli rezervováno v Domově mládeže OA a VOŠE. Zde jsme se ubytovali a přemístili ke sportovní hale, kam jsme si šli zahrát bowling.

Při přesunu na bowling jsme ještě zkontrolovali stav hodin SY 47.

Po večeři jsme se vrátili do Muzea esperanta. Zde došlo k vzájemné výměně zkušeností a seznámení s novými znalostmi z gnómoniky, které někteří z nás nabyli.

Nedělní program

V neděli jsme vyjeli od Domova mládeže v 8:00 hod směr Polička. Při cestě jsme nechtěli věřit svým očím. Proti nám jelo vozidlo, které bylo zasněženo. Pomysleli jsme si, že asi jede z daleka. Když však přijížděla další taková vozidla, uvědomili jsme si, že situace je vážná.

Nejprve jsme zkontrolovali stav hodin na sídlišti Hegerova a provedli na nich částečný úklid. Šterbina hodin byla ucpána kamínky. Hodiny jsou dílem pana Pevného z Pomezí.

Pak jsme přejeli do uličky Na bídě. Od zaparkovaných vozidel jsme šli na náměstí, kde jsou další hodiny pana Pevného.

Někteří účastníci vzpomínali, jak navštívili rodnou světničku hudebního skladatele Bohuslava Martinů, který se v kostele sv. Jakuba 8. prosince 1890 narodil. Sdělovali ostatním zajímavosti z jeho života, které se při návštěvě dozvěděli.

Další zastávkou bylo Pomezí, kde působí výtvarník Jindřich Pevný. Byli jsme dle předběžné dohody očekáváni (dokonce o jeden den dříve).

Po uvítání jsme měli říci, zda jdeme nejdříve na čaj nebo zda si nejprve prohlédneme širokou škálu hodin. Paní Pevná naše dilema vyřešila. Sdělila, že čaj je připraven. Bylo nám všem zima a tak jsme teplý čaj i bábovku uvítali.

Pan Pevný nám ukázal sluneční hodiny, zahradní kamenné lampy, volné plastiky, obrazy, grafiky a další výtvarné prvky umístěné jak na zahradě, tak i v různých prostorách domu.
Paní Pevná přiznala, že sleduje kdy začnou rovníkové hodiny "tikat". (Pracují od jarní do podzimní rovnodennosti). To je znamením, že už je tu jaro. Miloš přiznal, že podobně "vyhlíží jaro" sledováním, kdy začnou "tikat" jeho severní hodiny.

Pak jsme se přesunuli do Radiměři, kde na budově fary jsou od roku 2011 sluneční hodiny.

Další naše zastávka byla v Javorníku, kde nám majitel objektu umožnil přístup ke svým hodinám.

Protože jsme měli vůči itineráři časový náskok, změnili jsme pořadí prohlídek hodin v Litomyšli. Navštívili jsme nejprve hodiny v Mařákově a Benátské ulici. Sice již svítilo slunce, ale hodiny v Benátské ulici jsou orientovány k západu, takže byly zatím ve stínu. Není to schválnost?

Oběd jsme měli zajištěn v penzionu Pod klášterem. Před placením Miloš zavolal "přítele na telefon", abychom se podívali do Piaristické koleje, kde byly restaurovány v loňském roce jedny hodiny.
V areálu je Fakulta restaurování spadající pod Univerzitu Pardubice. Běžně sem přístup není.

Nejprve jsme se seznámili s replikou a pak s restaurovanými fragmenty někdejších hodin.

Nejprve jsme procházeli chodbou, která bývá přístupná při dnech otevřených dveří. Různou formou byla prezentována činnost fakulty a restaurátorských prací.

Když nám asistent ateliéru MgA. Ivan Kopáčik nabídl exkurzi a seznámení s technikou restaurování knih, nástěnných maleb a ukázku ateliérů, kde se studenti učí restaurovat, neváhali jsme a jednohlasně jsme řekli ano. Nelitovali jsme. Viděli jsme to, co uvidí málokdo.

Následovala prohlídka hodin na zámku. Slunce nám na obojí hodiny posvítilo.

Moravští kolegové se rozloučili a tak jsme zvažovali další program. Zbylí účastníci se rozdělili na muzejníky a věžníky. První část šla do muzea, kde probíhá putovní výstava věnovaná tradicím astronomického bádání v Pardubickém kraji, výstavy Umění dráteníků kdysi a dnes, Litomyšlský venkov na starých fotografiích a Příroda Litomyšlska – listnatý les.

Exponáty přenosných slunečních hodin byly zapůjčeny z Národního technického muzea v Praze.

Druhá část si šla prohlédnout Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže.

Pak se zbylí účastníci sešli a společně si šli dát kávu a zákusek do nejmenovaného podniku (nechceme jim dělat reklamu, i když místní Povidloň nám velmi chutnal).

Pavel si vzpomněl, že v říjnu 2006 jsme uvnitř restaurace Zlatá hvězda viděli obrázek slunečních hodin. V katalogu slunečních hodin nejsou uváděny.

Po návratu k autům jsme se rozloučili a jeli každé auto jinam. Těšili jsme se, že se uvidíme již brzy při červnovém výletu za hodinami do Polska. V autě Uhrinových probíhala diskuze o náplni DVD, které bychom k 10-ti letému výročí skupiny Sluneční hodiny při ASHK chtěli vydat.