Sraz účastníků byl v 9:00 hod. v Ondřejově na Náměstí 9. května.

Po příjezdu si účastníci krátkce prohlédli náměstí. Dům naproti kostelu nedoznal od posledního záznamu v katalogu změn. Z někdejších hodin zbyl jen ukazatel.

Na adrese náměstí 9. května 68 jsme při přesunu k observatoři nahlédli přes plot. Stav hodin vůči katalogu se rovněž příliš nezměnil.

Hlavním dopoledním programem byla návštěva zdejší observatoře. Průvodcem nám byla milá sl.ing. Lenka Kopřivová.

Seznámila nás s historií bratrů Fričů, kteří zakládali hvězdárnu. Viděli jsme 100 let staré pozorovací a měřící přístroje noční oblohy, radarovou louku a samozřejmě i perlu z roku 1967, dalekohled s průměrem zrcadla 2 m.

V areálu je umístěno několik slunečnich hodin a oko i duše byla spokojená, že jsme se dívali na hodiny gnomonicky správné.

Druhé hodiny Z. Hůly ukazují čas jen pro celé hodiny v rozsahu od 9. do 15. hodiny. Tehdy sluneční paprsky projdou škvírou, která je ve směru příslušného hodinového úhlu.

Průvodkyně nám k nim prozradila, že kolem nich pracovníci ústavu chodí do práce a z práce, a protože pracovní doba v ústavu je také od 9 do 15 hod, dostaly hodiny přezdívku "píchačky".

Co jsou "píchačky" - pro mladší ročníky: viz. film "Marečku podejte mi pero!" Hujer při příchodu do práce stihl několikrát projít vrátnicí, protože četl tisk a díky tomu si odpíchl hned několikrát.

Následovala zastávka u vily Elenolora. Zde jsou hodiny opatřené nejen hodinovými čarami, ale i zvířetníkovými čarami a analemou. Tyto hodiny vyžadovaly delší zastavení pro vysvětlení možností, co lze za údaje na hodinách odečíst. Zejména jsme se věnovali odečtu datumu,(měsíc, den). Hodiny se všem líbily a byly zvoleny jako HODINY VÝLETU.

Ješte lepší hodiny jsou u pana Kotrče, bohužel tyto jsme nenavštívili. Pan Kotrč byl zaneprázdněn, ale jsme zváni příště.

Oběd měl být v Choceradech, ale došlo k operativní změně a jelo se na oběd do restaurace U zámečku.

V chatové oblasti při cestě jsou vidět sluneční hodiny na adrese Chocerady č.p. 2828.

V Choceradech fotíme další hodiny.

Další zastávkou byl Sázavský klášter.

V Ratajích nad Sázavou jsme si nejprve prohlédli na zámku hodiny či jejich zbytky a pak jsme se přesunuli ke kostelu. Zde došlo k výměně účastníků. Účastníci jednoho vozidla se odpojili a jiní se přidali.

Následoval přesun k restaurací U zámečku, kde jsme se ubytovali.

Po "startovním pivu" jsme se chtěli podívat k řece Sázavě. Asi jsme zvolili špatný směr. Až k vodě sahaly zahrady zdejších obyvatel. Nakonec jsme se k řece přeci jen dostali.

Při večeři jsme uspořádali "mobil konferenci". Zavolali jsme dvěma skalním příznivcům slunečních hodin, abychom je společně pozdravili. Jarek nastínil možnosti výletu za slunečními hodinami do polského Jezdrejova. Každý dostal za úkol přemýšlet o způsobu společné dopravy.

Na večer byl plánován seminář. Boj s technikou (přemluvit notebook s projektorem aby navzájem spolupracovaly) nás zdržel asi o hodinu.

Vystoupení Vrati mělo dvě části - první se jmenovala Vlčková - laboratoř slunečních hodin a byla o hodinách, které tam byly instalovány po dobu astronomických táborů od r. 2008 do 2015. Druhá část byla o azimutálních hodinách realizovaných na Žlutavě.

Miloš ve svém vystoupení upozornil na některá úskalí při restaurování hodin, informoval o průběhu vyhodnocení soutěže v italské Brescii a o návštěvě japonského slunečního hodináře Yukio Ono v Praze.

Pan Řezníček nás seznámil se vznikem hodin na Úřadu práce v Karlových Varech. V prezentaci upozornil a vysvětlil smysl značek na amalemě. Jsou jimi vyznačeny data narození kamarádů a osob kteři se na hodinách podíleli.
Někteří z účastníků o jubilejních čárách na číselníku slyšeli poprvé a byli z toho u vytržení.

Jindra nás seznámil s některými aplikacemi pro chytrý telefon, které pomáhají slunečním hodinářům. Jednou z nich je "Sol Et Umbra". Umožňuje například zjištění efemerid Slunce pro dané stanoviště. Dozvěděl se však, že kdyby měl telefon chytřejší, jeho aplikace by uměla víc.

Neděle

Start byl stanoven na 8:30 hod. Přestože většina z účastníků byla připravena dříve, stanovený čas jsme dodrželi.

Kolem řeky byla mlha. Věřili jsme, že až opustíme údolí, mlha se rozplyne.

První naše hodiny byly v Mnichovicích na kostele. Byly pod lešením a tak k nim byl možný přístup, dala se změřit jejich velikost a výška nad zemí. Mezi účastníky však nebyl nikdo, kdo by se této úlohy ujal.

V Mnichovicích na nás čekali příznivci slunečních hodin, kteří se k nám chtěli připojit. Nějak jsme se tam minuli a tak nás dohledali ve Stránčicích.

Než stihli přijet, provedli jsme další společné foto.

Pak jsme přejeli do Říčan. Po shlédnutí obřích hodin přes plot mateřské školy jsme jeli do Průhonic.

Letos jsme neměli na autech shodná označení a tak bylo lehké se koloně ztratit. K tomu došlo na kruhovém objezdu v Říčanech, když někdo z naší skupiny jel zpět do centra na náměstí. Tam se nám Nováčkovi ztratili.

Když jsme dojeli do Průhonic, projevil jeden z účastníků zájem o kávu. Nebylo divu, vždyť personál v restauraci v Poddubí nám snídani "tak brzo" neposkytl a ne každý byl na takovou situaci připraven.
Přestože jsou Průhonice turisticky atraktivním místem, nebylo jednoduché najít "podnik", který by nám tuto službu začátkem října zajistil. Málem došlo k rozkolu ve skupině, někdo chtěl pokračovat, jiný zastával názor "když už máme zaplaceno parkovné" musíme takové místo najít.

Hodiny v Průhonicích za delší zdržení nestály, pokračovali jsme do Jesenice. Při přesunu jsme díky organizátorovi zakufrovali a poznávali okraje Prahy.

V Jesenici jsou sluneční hodiny součástí "pavučiny". Je to zajímavé ztvárnění. Hodiny samé nic moc.

Následuje přesun do Dolních Břežan. Před obecním úřadem nám Jindra vysvětluje, jak byla obtížná situace při zadání podmínek pro řešení hodin.

Jen málo slunečních hodin má poblíž návod k použití. Vzhledem ke komplikovanosti zdejšího zařízení na návod nezapomněli.

Místem našeho oběda byl Olivův pivovar. Tři účastníci si objednali jídlo se zajímavým názvem "Bramborové lokše plněné kysaným zelím, smaženou cibulkou a moravským uzeným". (Z anglicky psaného jídelníčku se dalo usuzovat, že se jedná o plněné bramboráky.) Byli překvapeni, že pokrm byl studený. Obsluha vysvětlila, že je to správně.

Těsně před termínem našeho výletu dokončil realizaci slunečních hodin pan Cihelka. Pozval nás na první prezentaci hodin. Možná jsme mohli hodiny slavnostně odhalit.
Po seznámení s hodinami jsme zde vytvořili poslední skupinové foto. Pak jsme byli pozváni na občerstvení. Přijela i Ing. Arch. Jaromíra Šimoníková, CSc která měla hlavní podíl na výtvarném ztvárnění hodin.

Na prohlídku svých hodin v Točné nás pozval organizátor. Zde nám rovněž nabídl občerstvení. Kromě hodin jsme mohli vidět stroj známý z filmu "Na samotě u lesa" od firmy Lorenz.

Vrátli jsme se do Břežan, abychom jeli společně se Šimoníkovými. Při výjezdu z Břežan jsme ztratili vozidlo vedoucí kolonu. Po obkroužení kruhového objezdu se Pavel vydal po jednom z výjezdů. Kupodivu, byl to ten správný a vedoucí vozidlo jsme dojeli.
Obdobná situace nastala v Praze 4. Zde došlo k dalšímu roztržení kolony. Miloš a vozidlo se Zlínskou PZ po průjezdu křižovatkou nevěděli kudy dál.

Hodiny na stanovišti v Praze 4 - gymnázium Porg určují začátek vyučování 8.45 hod. Zde analema není svislá, ale nahrazuje hodinovou čáru pro 8.45 hod. Toto řešení překvapilo jak organizátora, tak paní architektku.

Díky tomu, že osádka auta ze Zlína měla navigaci a věděla, jaké souřadnice vložit, dojela k hodinám také. Miloš, který přijel na akci z dovolené, souřadnice neznal a nezbylo mu, než jet domů.

Prohlédli si je a pochválili, pak poděkovali organizátorovi a rozloučili se.