Sraz účastníků byl v sobotu ve Velichovkách v 9:30 hod v ulici Nová čtvrť poblíž hasičské zbrojnice.

Pro ty, kteří se s námi výletu dosud nezúčastnili, uvádím, že našich akcí se může zúčastnit každý zájemce (nemusí být členem ASHK). Akce je veřejná, může se jí zúčastnit kdokoliv. Je možno se zúčastnit jen jeden den nebo se připojit a zase odpojit (absolvovat jen část trasy). Jezdíme osobními auty a snažíme se o jejich maximální využití.

Sobotní program

V Jaroměři "nalodili" Uhrinovi pana Řezáče, který dosud do katalogu jen přispíval. Tentokrát byl s námi poprvé. Společný program začal u hodin ve Velichovkách.

Na výletu byl s námi poprvé astronom Petr Soukeník. Zaujalo ho, jak všichni jako na povel fotí sluneční hodiny.

U hodin v Dubenci nás čekal místní kronikář, aby nám připomněl historii kostela v návaznosti na historii obce a jejího okolí. Zde se k nám připojil i akademický sochař a restaurátor Jiří Kašpar.

Uvažujeme, jak kdysi mohly hodiny vypadat.

V Dubenci jsme se pod hodinami vyfotili. Snížili jsme počet vozidel v koloně o jedno vozidlo a sesedli se do pěti vozidel. Odstavené auto čekalo na své pasažéry v Dubenci na parkovišti.

Pokračovali jsme do Žirče, kde jsou vodorovné hodiny umístěny před Domovem sv. Josefa. Pan Kašpar nás seznámil s historií hodin a jeho podnikatelským záměrem nabízet tyto hodiny.

Zámek, v kterém byl v 60. a 70. letech 20. století domov důchodců, byl v rámci restitucí navrácen Kongregaci Sester Nejsvětější Svátosti v Českých Budějovicích. Ty jej darovaly Diecézní charitě v Hradci Králové, Oblastní charita Červený Kostelec a je zde zřízen Domov Svatého Josefa pro handicapované a starší občany. Zámek je nově opraven a udržován. Bližší informace viz stránky Domova.

Pak jsme se vydali do Dvora Králové, zaparkovali auta a vydali se na náměstí .

Zde jsme od Jiřího Kašpara a Miloše Noska vyslechli informaci o tom, jak hodiny na budově staré radnice vznikaly. Bližší informace viz stránky Miloše Noska.

Pan Kašpar nám ukazuje řadu zajímavých historických obrazů.

Vychováváme si mladé příznivce slunečních hodin.

Pořizujeme další společné foto.

Pak nás Jiří Kašpar seznámil s restaurátorskými pracemi, které jeho firma na náměstí prováděla (socha Záboje s kašnou, Mariánský sloup, některé domy, atd.).

Ve restauraci v budově staré radnice jsme poobědvali.

Po obědě vyjíždíme za hodinami do Vrchlického ulice.

Dále jsme pokračovali směr Les Království. Jedná se o malebnou přehradu - bližší informace o přehradě viz stránky http://www.interregion.cz.
Bohužel jsme zde nenašli místo k zaparkování všech aut kolony a zastávku jsme vynechali. Bylo tu setkání vozidel - veteránů a díky hezkému počasí přijeli na prohlídku i další mototuristé.

Dojeli jsme do Mostku, kde jsou hodiny instalovány na budově bývalé základní školy. Miloš pobavil účastníky historkou ze setkání s japonským slunečním hodinářem. Využili volné jízdenky po ČR a dle informací z internetu se rozjel k hodinám v Mostku. Byl překvapen, že museli čekat dvě hodiny na další vlak. To ani netušil, že ten den to byl poslední vlak, který v Mostku stavěl.

Přejíždíme dále do obce Pecka. Zde jsou hodiny nad vchodem do kostela sv. Bartoloměje.

Byla nám umožněna prohlídka kostela. I když jsme to neměli v plánu, neodolali jsme. Pro pořízení skupinové fotky jsme museli požádat faráře? aby zavřel dveře do kostela.

Následuje zastávka v Lázních Bělohrad. Sluneční hodiny jsou umístěny na budově, ve které je dnes památník K. V. Raise (český spisovatel s regionálním zaměřením na Podkrkonoší - žil v letech 1859 až 1926). V době naší návštěvy by zde byla zahrádkářská výstava.

Abychom neplatili kvůli focení hodin vstupné, museli jsme pokladní u vchodu přesvědčit, že se během několika minut ke vchodu vrátíme.

Dalším spisovatelem (a básníkem), který v této oblasti působil byl K. J. Erben. Narodil se v roce 1811 v Miletíně. V jeho rodném domku je umístěno muzeum věnované době, životu a dílu tohoto rodáka. Muzeum jsme navštívili.

Bohatou historii má také Cukrářství na náměstí v Miletíně. Kromě klasického sortimentu vyrábějí a prodávají zdejší specialitu "Miletínské modlitbičky". Nedalo nám to šli jsme ochutnat. Někteří si zakoupili Modlitbičky i domů.

Poslední sluneční hodiny na sobotní části výletu jsou v Lanžově. Zde jsme zaparkovali na návsi.

Pak jsme se vydali asi 100 metrů směrem k Miřejovu.

Bylo nám nabídnuto občerstvení a na chvíli jsme si zde sedli.

Postupně jsme se vystřídali při shlédnutí výstavky modelů a maket z pozůstalosti Františka Mareše, kterou pro nás Miloš připravil.

Místem našeho ubytování byl zámek v Bílých Poličanech.

Protože restaurace na zámku není v provozu, zajistili jsme si večeři v blízkém pohostinství Pod Vinicí.

Po večeři jsme se sešli ve společenské místnosti na seminář (vzájemná výměna zkušeností, vystoupení ...). Protože se večeře protáhla, začali jsme ve 20:30 hod.

Úvodní slovo dostal Miloš. Tématem jeho vystoupení byla terminologie označování slunečních hodin. Některé méně obvyklé a v poslední době se opakovaně vyskytující typy hodin nemají ustálený název. Měli bychom se na společném názvosloví dohodnout.
Na něho navázal Vraťa s výškovými a azimutálními hodinami. Jarek pak nabídl provést za kalendářní rok souhrnné vyhodnocení slunečních hodin. Jak vybíráme každé čtvrtletí hodiny kvartálu, mohli bychom ze 4 letošních výběrů provést "super výběr" jako hodiny roku. Nápad jsme uvítali i když kolikrát se hodnocení opírá o názory 2 či 3 hodnotitelů. Měli bychom jít do sebe a zvětšit svou aktivitu při hodnocení hodin za čtvrtletí.
Miloš pak vystoupil s tématem "Možnosti jak zkvalitnit katalog slunečních hodin". Nejprve shrnul základní statistické údaje ke dni 1. října 2014. Tehdy bylo v katalogu evidováno celkem 5 785 hodin. Z ČR to bylo 3 730 hodin, 360 z Polska, 304 z Rakouska, 297 ze Slovenska, 249 z Německa, 223 z Itálie, 199 z Francie, 80 ze Švýcarska, 73 z Velké Británie, ... Stav hodin dokumentuje 25 235 obrázků, na kterých se podílí celkem 1094 autorů foto a 44 dalších (informace bez foto). Seznámil nás s připomínkami a podněty některých přispívajících. Dohodli jsme se na dalším postupu - vzniknou při katalogu další dva články a dojde k rozšíření počtu administrátorů katalogu.

Diskuse se protáhla skoro do 11. hodiny večerní, kdy jsme šli vyčerpaní spát.

Nedělní program

Společný program začal snídaní v 7:30 hod.

Jak vnitřní prostory zámku, tak vlastní zámek a zámecký park byly pěkné a stály by za samostatnou prohlídku, včetně seznámení s historií. Časový program je však neúprosný, program nabitý.

Místo večeře, ubytování a noclehu bylo vybráno jako východisko z nouze (několik jiných zařízení jsme museli z různých důvodů vyloučit). S večeří, kvalitou ubytování, snídaně a poskytnutých služeb (zapůjčení techniky, místnost, obsluha ..) jsme však byli spokojeni.

Výjezd kolony vozidel od penzionu jsme plánovali na 8:00 hod. Protože někteří ještě vyfotili zámek a jeho okolí, již na startu jsme se zpozdili cca o 10 minut.

První hodiny na sobotní trase jsou v obci Dachovy či Dachova, která je od místa ubytování vzdálena 8 km. Jindrovi asi vadilo, že vše dosud probíhá bez problémů a tak je začal vytvářet. Nesledoval auto Uhrinových a jel směrem na Hořice. Protože Miloš znal trasu, nejel za ním, ale dovedl ostatní vozidla před hotel, kde jsme zaparkovali. Domníval jsem se, že když Jindra zjistí, že za ním nikdo nejede, vrátí se. Bylo to však jinak, vrátil se teprve po telefonickém upozornění.

Abychom neriskovali problémy řidičů při brždění a rozjezdu do kopce s ostrým odbočením v nepřehledném úseku, před odjezdem z parkoviště v Dachovech jsme se dohodli na změně pořadí navštívených hodin v Hořicích. Jako první jsme navštívili hodiny v Raisově ulici 1042.
Při generálce jsme dali do poštovní schránky vzkaz, že uvítáme součinnost majitele objektu při naší návštěvě. Netušili jsme, že zde budeme mít úspěch. Byli jsme požádáni abychom počkali, že autor hodin dorazí, bydlí kousek níže.

Pan Hák nám pak vysvětlil, proč zvolil tuto koncepci hodin. Jako přídavek nás pozval na zahradu, kde měl pro nás několik zajímavostí. nejprve nám ukázal duhu a pak mlýnské kolo.

Přejeli jsme do středu města a zaparkovali před prodejnou Lidl.

Prohlídka hodin v Hořicích pokračovala v Riegrově ulici (bývalý zámek, dnes budova lesního závodu). Díky několikanásobné přemalbě hodin od jejich vzniku (uváděn rok 1880) se můžeme o autorství hodin jen dohadovat. Kalendářní čáry byly obnoveny nesprávným způsobem - horní a spodní by měly mít tvar hyperboly, prostřední (rovníková) čára by měla být přímkou.
Gnómonická náplň je podobná hodinám na zámku v Třeboni (Engelbrecht kolem roku 1800) nebo JZ hodinám v Ratibořicích (jméno autora nečitelné - 1811). Hodiny udávají čas poloorlojním způsobem v rozsahu od VII. hodiny ranní do VI. odpolední. Nad patou stínového ukazatele jsou uvedeny letopočty údajného vzniku a obnovy. Kromě celých hodin jsou zde značky pro půlhodiny a rysky pro půlhodiny a čtvrthodiny. Na číselníku jsou dále vyznačeny obratníky (slunovraty) a rovnodennost se symboly zvířetníkových znamení (podivně). Mezi nimi jsou naznačeny čáry pro dny, kdy délka dne a noci je násobkem celých hodin. Při zimním slunovratu je délka dne - (rozuměj světlá část dne) 8 hodin a délka (tmavé) noci - 16 hodin. V době letního slunovratu je to naopak.

Odvážnější vešli do dvora, kde mohli ve voliéře spatřit zlatého bažanta (tenhle nebyl v tekutém stavu).

Třetí a poslední hodiny v Hořicích jsou ve Vrchlického 1353. Jindra si zde domluvil schůzku a zdržel kolonu. Ostatní vozidla mu neujela, ale počkala na něho.

Vyjeli jsme z Hořic směrem k Hradci Králové a odbočili do Bašnice. Hodiny vznikly po zateplení fasády jako replika dřívějších.

Tentokrát jsme se jako skupina nechali vyfotit v zrcadle.

Následující sluneční hodiny jsou vzdáleny asi 28 km. Nachází se v Úbislavicích na kostele Narození Panny Marie. Hodiny shodného vzhledu lze najít v Nové Pace. Ty jsme ale nenavštívili.

Pak jsme se přesunuli do Jičína, místní části Sedličky. Hned po přejezdu trati jsme zaparkovali vozidla poblíž železniční zastávky 'Jičín zastávka'. Odtud jsme se přesunuli pěšky podél trati částí rozsáhlé zahrady a obory, které vznikly jako součást plánované krajinářské úpravy okolí Jičína v 17. století.

Nejprve jsme se občerstvili a prohlédli nádvoří.

Pak jsme navštívili Valdštejnskou lodžii, která je jednou z nejvýznamnějších kulturních a stavebních památek Jičínska. Velmi působivý byl film o Albrechtovi z Valdštejna.

Jindra se opět vyznamenal, zpřetrhal kolonu. Díky němu jsme dojeli k bývalé vodárenské věži v Kolárově ulici u hráze rybníka Kníže, kde jsou sluneční hodiny zarostlé jakousi plazivou zelení. Tyhle hodiny jsme chtěli vynechat.

Postupně jednotlivá auta dojela na Valdštejnovo náměstí. Odtud jsme se vydali na oběd do restaurace U anděla. Pěšky jsme šli k dalším hodinám. Ty jsou ve dvoře Harrachova paláce (bývalý soud). Jsou unikátní prací architekta, grafika, malíře a sochaře Václava Hejny (1914 - 1985). Budova byla přebudována na ubytovnu, v oknech byly odstraněny mříže a došlo k poškození slunečních hodin ve formě sgrafita. Bohužel dohoda nezafungovala. Klíče od mříže nám nezanechali a tak jsme mohli fotit jen přes mříž.

Poslední hodiny v oficiálním programu jsou instalovány na stěně márnice před vchodem do kostela sv. Petra a Pavla v Nemyčevsi. Zde jsme pořídili poslední společné foto z podzimního výletu.

Chtěli jsme, aby plánovaný program skončil cca v 15:30 hod. V Nemyčevsi jsme byli o hodinu dříve.

Rozhodli jsme se tedy o přídavek v Kopidlně. První hodiny jsme viděli na budově bývalého zámku, nad vchodem - mezi okny 2. patra. V objektu sídlí Střední škola zahradnická. Je to státní střední odborná škola s kapacitou 394 studentů zajišťující výuku čtyřletého oboru zahradnictví a rybářství či tříletého oboru zahradník, kameník či zahradnické práce. Má např. svoji Výukovou prodejnu (kytice, výzdoby oslav, věnce, hřbitovní svícny ..)

Na počátku 16. století koupil městečko Václav Haugvic z Biskupic. Ten přebudoval tvrz na renesanční zámek. V roce 1564 byla přehrazena bažina a vytvořen zdejší rybník o rozloze 12 ha. Kolem zámku je anglický park o rozloze 7,68 ha. O jeho původním stylu se nedochovalo mnoho dokladů. Přední partie kolem zámku byly provedeny v pravidelné úpravě a zadní části přecházely v listnatý les, který sloužil jako bažantnice. Zahradnická škola našla domov v tomto krásném prostředí v dubnu roku 1948, kdy sem přesídlila z Chrudimi. Tehdy došlo k uvolnění prostor zámku, u kterého bylo i vhodné zázemí pro zahradnický obor, zámecký park, skleníkové hospodářství a pozemky. Bylo rozhodnuto o přemístění samostatné zahradnické školy v Chrudimi, jedné z nejstarších zahradnických škol v českých zemích, do Kopidlna.

Zašli jsme se rovněž podívat na stav hodin na kostele sv. Jakuba Většího. Zůstal tam jen stínový ukazatel, žádné stopy po hodinových čárách.

Po návratu k autům jsme se navzájem rozloučili a vydali se na cestu domů. Zase nám to rychle uteklo a nestihli jsme si všechno říci. Teď musíme čekat na společné setkání do jara. K organizaci příští akce se iniciativně přihlásil Vraťa a bude na Moravě v Uherském Brodu a jeho okolí.